Březen 2014

Not blonde anymore

11. března 2014 v 12:10 | Sticky Bubblegum |  diary
Už nejsem blondýna, takže se nemohu nazývat "blonďatou bohémkou" a taky jsem zjistila, že mě lidi štvou víc než obvykle, ale nejsem si jistá zda je to zapříčiněno tou změnou barvy vlasů.


Když jsem přiletěla z Egypta (o čemž musím napsat, protože to tam bylo fakt super), tak jsem byla ještě natolik nabitá tou pozitivní energií, že jsem měla chuť udělat něco ujetýho... a tak jsem se obarvila na fialovo. Nejvíc nadávala maminka s tátou, což jsem nepochopila, protože mamka mi ty vlasy barvila -_- a táta o tom věděl, ale dobře, dejme tomu... Rodiče mají v popisu práce nad vším, co jejich ratolesti provedou, brblat. Jedna má kámoška z toho málem dostala infarkt a když jsme šli do restaurace na oběd, sedli jsme si, já si vybrala jídlo, objednala si ho a ona se najednou zvedla, řekla: "Nikki, já musím jít," a zmizela. Dobře, asi to nebylo kvůli těm vlasům, ale bylo to fakt divný. Kámoš mi pro změnu řekl, že vypadám hrozně a celej večer se semnou nebavil, ale... taky tu bylo plno lidí, kterým se mé vlasy líbily. Většinou to byli cizí lidi. Třeba nějaká holčička na ulici, jedna romská spoluobčanka, paní pracující ve Stopu a tak... prostě "divní" lidi. Ale hlavní je, že jsem z těch vlasů nadšená já a Kytarista, takže tak.


A proč mě lidé štvou víc než obvykle? To že na mé vlasy pindají známí mi ani tak nevadí. Oni si za týden zvyknou a až se ta barva vymyje, zase se jim nebude líbit, že jsem blond. Ovšem to, že se mé vlasy zřejmě nelíbí prodavačkám a lidem na úřadech a podle toho se chovají, to je poněkud tragické. Kdykoli vlezu do nějakého obchodu a zařvu: "Dobrý den," nedostane se mi žádné odpovědi a to ani, když koukám přímo na tu prodavačku a musí jí být jasné, že zdravím jí. Jen v jednom obchodě se mi podařilo "vynutit" si pozdrav a to když jsem kámošce normálním hlasem (schválně jsem se nesnažila šeptat) řekla, že je to fakt super, jak v dnešní době nikdo nezdraví a že se mi to stává pořád, když mám teď fialové vlasy a že kdyby to věděli jejich nadřízení, tak asi nebudou rádi. Obešla jsem pár regálů a tam opět stála ona paní prodavačka, a i když jsem jí zdravila už před pěti minutami a ona neodpověděla, dělala, že mě vidí prvně v životě a s úsměvem mě pozdravila. -_-