Leden 2014

Just made my day

23. ledna 2014 v 20:20 | Sticky Bubblegum |  diary
Ráno jsem se rozhodla, že to chce změnu a tak jsem místo obvyklé trasy z 8 na 4, vystoupit a do práce, udělala krátkou odbočku a než jsem vlezla do čtyřky, koupila jsem si v okýnku pár fornettek. A udělala jsem dobře, protože ten prodavač... no nevím, jak se to řekne česky, tak anglicky... made my day.

"Dobrý den."
"Dobrý den. Jé, vy máte pěknou čepici."
"Ó, děkuji."
(Následuje zírání do výlohy)
"Já bych si prosím vzala dvě ty malinové a dvě čokoládové... a dvě vanilkové, když už tu jsem."
"Bude to 30 korun."
(Podám mu 40)
"To je dobrý..."
"Jé, vážně?"
"Tak... pochválil jste mi čepici no."
"Tak děkuju, mějte se hezky. Nashledanou."
"Vy taky, nashle"

Proč nemůžu být lidi takhle milý pořád? Proč?! :D A tak jsem šla do práce poměrně dobře naladěná. (Předtím jsem naopak byla napruzená neb došlo kafe, takže jsem ráno pila hnusnej čas, zapomněla jsem si koupit jogurt, takže jsem snídala...nic a v šalině mi sedli na moje oblíbené a jediné místo kam si sedám - taková ta "electic box", na kterou se asi sedat nesmí, ale všichni tam sedají a je to jediné místo, kde si nepřipadám blbě a jako že na mě čumí každej důchodce a cigán v šalině, jaká jsem to nezdvořačka, že ho nepustím sednout.)

A v práci další dvě osoby made my day... Jednou z nich byla klientka, které jsem měla už včera prodat zájezd do Turecka, jenže mou chybou to nevyšlo - chtěla odlet z jiného města než jsem měla rezervované letenky a z toho města odkud chtěla letět, letenky už nebyly. Tak jsem se s ní dnes domlouvala na změně termínu a že i když se normálně ten termín z toho jejího města nelétá, zkusím jí ty letenky sehnat a ona místo, aby byla naštvaná, že jsem to v podstatě zmrvila já, ještě děkovala jak jsem hodná a jak si s ní dělám práci. A pak jsme si hezky pokecali o tom, jak se jí líbilo na předchozích dovolených.

Tou druhou osobou byla paní z cestovky, do které jsem volala. V některých cestovkách jsou tak protivný lidi, že když tam volám už dopředu počítám s tím, že se rozbrečím nebo je pošlu do prdele, pak je spousta cestovek, kde jsou "neutrální" - prostě slušní a pak je pár cestovek, kde jsou tak hodní a milí, že bych jim nejraději volala pořád. Jednou z nich byla dnešní paní, která mně pořád oslovovala jako zlatíčko a to co jsem potřebovala ověřit mi okamžitě poslala na meil (někdy to trvá i dva dny, než mi ten meil pošlou -_-)

I pán, ke kterému jsem si šla koupit oběd made my day. Chodím tam celkem často, takže si mě už pamatuje... i když, pokaždé se mě ptá: "Zeleninku dáme všechnu?" a já říkám: "Kromě cibule." a on je pokaždý překvapenej, že tu cibuli nechci.

A další osoba, která made my day byla slečna, kterou jsem slyšela (tedy už po několikáté), když jsem jela čtyřkou z práce. V podvečer postává na Maliňáku, hraje na kytaru a zpívá. A zpívá strašně krásně. Má fakt úžasnej hlas. Jediná škoda je to, o čem zpívá... Náboženský sračky. Ale tím jejím hlasem ty blbosti o tom, jakej je Bůh úžasnej a jak jí spasil a zachránil, nezní tak hrozně. Pokaždé mám chuť vystoupit, jít jí říct, že je fakt dobrá a že je jí škoda na takový vymývání mozku. Ale to bych pro změnu její den asi zkazila.


I'm friends with the monster that's under my bed
Get along with the voices inside of my head
You're trying to save me, stop holding your breath
And you think I'm crazy, yeah, you think I'm crazy

Píseň - nejlepší vánoční dárek

2. ledna 2014 v 14:17 | Sticky Bubblegum |  diary
Obvykle dostávám na Vánoce spodní prádlo, ale letos jsem buďto byla opravdu hodná anebo se prostě vyplatí chodit s kytaristou, jelikož jsem namísto ponožek nebo kalhotek dostala na Vánoce písničku, kterou můj milý pojmenoval po mně... Nightmare (noční můra -_-)