Listopad 2013

Koncert a "profesionální" majitel klubu

29. listopadu 2013 v 14:02 | Sticky Bubblegum |  diary
Ve Velkém Meziříčí otevřeli nový klub s názvem Jabba Point, já bych ho však z fleku přejmenovala na "Vyjebeme s váma point", protože tímhle heslem se nejspíš majitelé řídí.

"Hm, máme nový klub, jak tam asi dotáhneme lidi? Jo, už vím, budeme tu pořádat live koncerty místních kapel, to by mohlo zabrat." Tak nějak nejspíš majitelé uvažovali, a tak si do klubu dotáhli jeden týden AppEND X a Fortix, dva týdny poté Black Dolphins a Vernus. Už začáteční jednání, kdy majitel nejprve řekl, že na místě bude zvukař, následně si to rozmyslel s tím, že zvukaře platit nebude a jestli v jejich klubu kapely chtějí hrát, ať si laskavě seženou a zaplatí zvukaře sami, nebylo úplně profesionální. Nicméně bylo jim slíbeno proplacení cesty, kapely si zahrát chtěly, a tak se Black Dolphins rozhodli, že nazvučí sebe i kapelu Vernus.

Přivezli si tedy všechno potřebné zařízení a nazvučili první kapelu, která si vše v pořádku odehrála, i když mám pocit, že jim byl zkrácen playlist, protože se začalo hrát tak o dvě hodiny později, než se hrát mělo. Pak nazvučili sebe, jenže tady nastal problém v tom, že zvukař byl zároveň kytarista a zpěvák kapely, která hrála, takže nemohl při písničkách odbíhat a zvuk upravovat, takže se stalo, že chvílemi nešla vůbec slyšet zpěvačka, chvíli vůbec nešlo slyšet screamo, pak klávesy, potom klávesy na jednu píseň přehlušily všechny ostatní nástroje, nicméně to kytarista-zvukař vždy po odehrání písničky běžel zachránit a doladit. Tohle sice nikomu náladu nezlepšilo, ale také nekazilo tolik, jako jeden z majitelů - ten jež si neuměl nasadit čepici, protože mu neustále trčela napůl hlavy a on si ji v domnění, že je to tak správně, neustále upravoval, aby držel svůj napůl spadlý tvar, který akčně během každé písně běhal ke kapele, aby jim oznámil, že bicí jsou moc nahlas, ať s tím něco udělají (ano, ona se totiž dá regulovat hlasitost bicích -_-), že zpěvačka není slyšet, ať si s tím něco udělají (ano, jenže když se zpěvačka zhlasila, tak mikrofon začal pískat jako o život, čemuž se nelze divit, když repráky byly hned u ní, protože klub byl tak mrňavej, že jinam dát nešly). Pak také, že kytara je moc nahlas (ne, nebyla), no zkrátka neustále se mu něco nelíbilo a čekal, že se kytarista-zvukař rozdvojí a bude plnit jeho příkazy. Když byla odehraná půlka playlistu, majitel dal pokyn, ať to kapela už zabalí, protože bylo deset hodin. Na to, že kapela měla začít hrát v sedm a né svojí vinnou začali hrát o dvě hodiny později, to také nebylo zrovna milé, ale tohle se děje skoro při každé akci, tak co už. Jenže lidé vyřvávali a chtěli ještě jednu písničku a tak Black Dolphins odehráli ještě poslední písničku - bylo pár minut po desáté. Pokud se to majiteli nelíbilo, měl je zkrátka odpojit. Nebo říct, že naprosto nezvládá organizaci takových akcí a že se omlouvá, že odehráli jen půlku playlistu, ale že musí přestat hrát. Pořád by to bylo lepší, než jeho následná reakce.

Jelikož prý hráli asi o pět minut déle než měli a taky proto, že hráli moc nahlas jim rozhodně nic neproplatí a pití, co vypili, ať zaplatí na baru až budou odcházet. Když se s ním kapela snažila domluvit, začal používat nejtrapnější metodu jakou si snad mohl zvolit - zesměšňovat je. Na klávesačku, která se mu snažila něco vysvětlit spustil: "A vy jste jako kdo? Proč tu vůbec jste? Co s tou kapelou jako máte společného, aha?" "Hm, třeba to, že v ní hraju?" Pak to obrátil tak, že by kapela měla být vůbec ráda, že si v jeho super klubu mohla zahrát... "Jako nějaká neznámá kapela, která si nikdy nikde nezahraje by měla být ráda, že si tu vůbec můžou zahrát." Ještě zapomněl dodat "v mém superúžasném klubu... Vlastně byste měli platit ještě vy mě." Což potom opravdu následně dodal. Tedy formuloval to tak, že příště, když kapela zahraje o písničku víc nebo se mu něco nebude pozdávat, tak si prostě nechá zaplatit od kapely on. Když už nevěděl na co to uhrát, tak na důkaz toho, že má pravdu s kvalitou kapely, pronesl: "Když jste začali hrát, lidi začali odcházet!" Což byla pravda, jeden stůl 4 lidí odešel, ale ty lidé tam byli kvůli tomu, aby si poslechli kapelu Vernus, což je hodně odlišný žánr, takže se není čemu divit. Jenže váženému panu důležitému... ehm, majiteli, nejspíš nedošlo, že 45% lidí tam bylo kvůli kapele Vernus, 45% lidí kvůli kapele Black Dolphins - a že tihle lidé, co si kapely chtěli poslechnout museli jet celkem kus cesty a do takového klubu by normálně nejeli a možná nějakých 10% lidí do klubu zavítalo, aniž by kapely znalo. No nejvíc se pan majitel ponížil tím, když za ním přišel člověk, jež kapele připravuje videoklip a zcela klidně a rozumně mu vysvětlil, že to co říká vůbec není pravda. Majiteli asi došla slova (asi ho odrovnala jeho inteligence a ledový klid, což on sám postrádal) a když slova našel, byla to: "Chceš po tlamě?!" Následně se s kapelou chtěl poprat, ale protože alespoň někdo dokáže zachovat svou důstojnost, kapela se prostě zpakovala a odešla. Teď alespoň ví, že už nikdy nebudou hrát na místě, kde není zvukař. A také všichni, kdo jsme byli na této akci, víme, že do klubu Jabba Point ve VelMezu už nikdy nepáchneme. Leda bychom chtěli pana majitele naučit, jak se nosí čepice.

Black Dolphins

21. listopadu 2013 v 14:17 | Sticky Bubblegum |  diary
Každej má rád koťátka, štěňátka a hříbátka... Ale co třeba delfíny? Řekla bych, že je vysoce nefér, že jsou tito tvorové opomíjeni. Navíc je tu jeden zcela zvláštní druh tzv. "Black Dolphin". Black Dolphin se vyznačuje tím, že se drží zásadně ve skupině po šesti delfínech. Jak je známo, každý delfín má ve skupině jiné postavení a jiné jméno, protože delfíni jsou tuze inteligentní tvorové. Každá delfíní skupina má svého frontmana, v tomhle případě spíše frontwoman, kterou poznáte podle toho, že její pískot (chcete-li tak hlas) je nejvíce slyšet a také má nejvíce libý zvuk. Dále je tu poněkud schizofrenní delfín, který si myslí, že je batman. Na druhou stranu je však talentovaný, jelikož skvěle ovládá mlácení do bicích. Ačkoli je to překvapivé, tak ve skupině jsou dva delfíní kytaristé, ale aby své postavení ve skupině trochu rozlišili, jeden z nich krom hry na kytaru ještě screamuje a druhý pomáhá fronwoman s pískotem a vzájemně se tak doplňují. Poznáte je podle šátků, trčících z jejich delfíních kapes, řetězů na kalhotách a také podle toho, že v ruce drží... kytaru. Ano. Pak tu máme delfínici, která se vždy vyskytuje za klávesami. Poznáte ji snadno, podle jejího červeného zbarvení. Zatím netušíme, zda je to nějaký nový druh maskování nebo se jedná o nový druh delfína. V neposlední řadě je tu delfíní narcis, který si velice potrpí na svém vzhledu. Krom zrcátka v ruce neustále drží baskytaru.



Tato delfíní skupina se většinou zdržuje ve studiu, poblíž hospod a pódií. Black Dolphins dokáží vyvinou rychlost až 100km/hod. nestíhají-li přijet včas na koncert nebo ujíždí-li šíleným fanynkám. Vyznačují se tím, že vydrží pod vodou 30 vteřin (to asi každej -_-), zato nad vodou vydrží neskonale dlouho a to je, myslím, obdivuhodné.

Tato raritní skupina černých delfínů se rozhodla podělit o svůj talent se světem a přihlásila se do soutěže a já bych vás ráda poprosila o jejich podporu.

Soutěž pořádá magazín Mezinami.cz a vítěz této soutěže bude mít možnost vystoupit v rámci festivalu. Delfíni na festivalu? To musíme vidět, ne? Stačí kliknout na tenhle odkaz a "olajkovat" fotku na které delfíni pózují.

Brush Active - pro objem vlasů

15. listopadu 2013 v 21:32 | Sticky Bubblegum |  liceni
Hned ze začátku musím říct, že já si rozhodně na neobjemné vlasy stěžovat nemůžu. Ba naopak, mé vlasy mají objemu na rozdávání. Netuším však po kom to mám, jelikož moje mamča má na hlavě doslova pět vlasů a aby nějaký objem nahnala používá na to speciální šampony, různá tužidla a podobně. Chystá-li se na nějakou párty, zabere jí tvorba účesu strašně času, protože než si vlasy umyje, vyfouká, natupíruje, natuží a tak dále, nějaká ta hoďka uteče. Dá se ale koupit super přístroj... Nevím jak jej nazvat, jelikož je to něco mezi vysoušečem a kulmou. Jmenuje se BRUSH ACTIVE CF9220 a je od Rowenty. Rozhodně nevypadá jako fén, ale jak napoví název, je to spíš kartáč, který vlasy učeše, vysuší a zároveň vytvoří objem, protože se otáčí.

Mně se to zdá velice praktické i v případě, že objem vlasů nepotřebuji, protože i tak mi pořád vlasy vysuší a zároveň učešeš (já si pak vlasy stejně ještě žehlím) a stačí mi na to jedna ruka. To je důvod proč Brush active používám také - nesnáším fénování, kdy mám v jedné ruce těžký fén a v ruce druhé kartáč, kterým rozčesávám. Většinou se na rozčesávání vykašlu, jenom fénuji, vlasy mám sice suché, ale absolutně zcuchané do katastrofální útvarů a další hodinu pak rozčesávám. (Ehm... Velká chyba.)

Abyste si dovedli představit jak to vůbec vypadá, přikládám jedno video z youtube neb já ho nemám na co natočit.



Jak vytvořit objem vlasů a styling?

Tak nejprve si umyjte vlasy. Pro zvětšení objemu je dobré vlasy umýt dvakrát za sebou šamponem (já to tedy nedělám, ale kámoška to tak dělá, když jde třeba na ples). Nezapomenout na kondicionér. Než do ruky vezmete Brush active, tak si do vlasů stříkněte sprej, který chrání vlasy před tepelnými úpravami (používám Guardian Angel nebo Tecni Art Liss - není to sprej, ale krém). Doporučuji vlasy rychle rozčesat kartáčem a ne rovnou "česat a foukat" Brushem, ale třeba mamča to tak dělá (moje vlasy by to okamžite zasekly :)). Potom už můžeme Brushovat, podobně jako slečna ve videu, akorát ona si díky krátkým vlasům nechává Brush dlouho točit a foukat na jednom místě. Já sjíždím na konec vlasů a opakuji to několikrát za sebou. Pro větší objem je ale dobré u kořínků nechat Brush otáčet a foukat delší dobu a až pak sjíždět ke konečkům. Pokud nechcete mít ofinu "jen tak", tak se dá pomocí Brushe udělat super vlna, případně nechceme-li mít rozpuštěné vlasy, tak udělat tuhle vlnu a ze zbytku vlasů drdol.


Zahrajeme si takovou hru -_-

7. listopadu 2013 v 23:05 | Sticky Bubblegum |  diary
Přicházím domů z natáčení reklamy. Jsem totálně unavená a mrzutá, protože jsem musela vstávat před pátou hodinou a teď už je skoro půlnoc. Celý den jsem mrzla v šatech, nohy z těch hloupých bot, které na mě navklékli, bolí snad čím dál víc a navíc vím, že až otřevřu dveře od bytu, tak ho neuvidím, protože odjel na dva dny domů. Vcházím do bytu, rozsvěcím světlo a... Všude kolem mě je žluto. Že to není nic divného? Jo, ale naše světlo září spíš oranžově a stěny jsou bílé... Jako v kleci s kanárky si připadám proto, že stěny jsou polepené kancelářskými papírky ve žluté barvě. Jsou všude. Na dveřích, na zdech, na klikách, na skříni. Zabouchnu dveře. "Zahrajeme si takovou hru -_-", hlásí první papírek. Usměju se, dávám klíč do zámku, abych zamčela... "Jo, radši se zamkni, srabe -_-" poradí mi papírek nad klikou, kterého jsem si do teď nevšimla. Hm, bod pro tebe broučku, víš, že se vždycky zamykám.

"Takže ty jsi mě nechala sníst tím ohavou?" V první chvíli nechápu, ale následně mi to dochází. Když jsem ráno odcházela, nechala jsem pro něj v lednici bagetu se vzkazem "Sněz mě". Bageta se očividně rozhodla, že se mi pomstí. "Tvoje bageta se moc zlobí! Za to teď budeš poslouchat mé příkazy!" Jo, měla jsem pravdu. Je v tom bageta. "Jdi do koupelny!" No co, bagety se musí poslouchat. Otočím se a zamířím do koupelny, pro případ, že bych nevěděla, kde mám koupelnu, hlásá mi cedulka na skříni "Tady není koupelna!", zato na dveřích do koupelny je cedulka "Ano, sem". Rozsvěcím a k mému překvapení je cedulka i na vypínači... "Blik" a k tomu obrázek žárovky. Jde poznat, že můj miláček (teda bageta, ehm) studovala uměleckou školu. :D Koupelna je celkem malá, takže si papírku nalepených na zrcadle všimnu hned. "Na sebe nekoukej", "Jsi krásná, jako vždy :*", "Máš si jen umýt ruce -_-". Culým se jako blázen a čtu si ty tři cedulky ještě pětkrát, načež si umyju ruce, přečtu si cedulku se svolením "Teď si můžeš jít pověsit oblečení na věšák" a chystám se vyjít z koupelny, když mě lísteček u dveří upozorní "A zavírej za sebou :P" Jdu do našeho miniaturního pokoje, nahmatávám vypínač... Další cedulka. "Bojíš se tmy? :D" Ne, broučku, ale nejsem kočka, abych viděla ve tmě. Přesunuji se k věšáku. "No moc nekoukej a svlékat", "Až budeš, tak běž do kuchyně a koukni se na linku!" Usmívám se tak, že se bojím, že mi brzo prasknou rty. Jdu tedy do kuchyně a koukám na linku, na které je další lísteček. "Ne, nejde o to, že je umytá, ale o to, že máš otevřít lednici". "Opatrně!" na lednici, mě poněkud děsí, ale kdyby mě chtěl zabít, asi by to udělal jinak, takže otevírám lednici. Uprostřed poloprázdné lednice na mě zírá miska s jídlem. "Tady máš večeři miláčku :*". Teď jsem asi právě zemřela... na příčinu čeho vlastně? Štěstí? Radosti? Ani nevím. "Dobrou chuť... Ano to znamená, že já to nechutnal. :D Držím palce" Tohle mě tedy opět vrací do reality. "A vem si stůl!" A tohle taky. Ohřeju si jídlo, i když nevím, zda to mám povolené, jelikož jsem žádnou instruktáž o ohřívání nenašla, a poté se přesunuji (i se stolem v podobě časopisu) na postel, s tím, že si k jídlu pustím nějaký film, otevírám notebook a vypadne na mě další lísteček "Žádnej Oggy beze mě!" Neboj se, lásko, na Oggyho bych se bez tebe nikdy nedívala. Když sedím na posteli všimnu si ještě dalších dvou lístečků. "Čokoládu až po jídle!" poroučí mi lupínek, který je nalepený na čokoládě, kterou mám položenou vedle postele. A poslední lísteček, který vidím, je nalepený na jeho tričku, které je složené na posteli... navoněné jeho parfémem. Abych měla v čem spát. "Dobrou noc, miluji tě :*" Jestli jsem předtím zemřela štěstím, pak se teď probouzím k životu a to jen proto, abych mohla znovu zemřít. Kdybych byla v animáku, běhaly by mi teď kolem hlavy srdíčka a u uší by mi vyřvávaly trumpety. Kdybych byla v romanťáku, asi by mi začal hrát nějakej doják jako I will always love you (i když nevím, proč mě napadlo zrovna tohle).

Když jsem mu potom volala a ptala se, kde ty lístečky sakra našel, tak mi řekl jenom "To zjistíš, až najdeš poslední lísteček". Takže ten na triku poslední nebyl. Měla jsem je ve speciální kapsičce v kabelce a skoro bych je nenašla ani já, takže mu to muselo zabrat spoustu času. A na vrchním papírku stálo "Ano, zabralo mi to dost času než jsem je našel -_-".


Démoni se nedělí

2. listopadu 2013 v 22:54 | Sticky Bubblegum |  poezie
Temnota je láká a tak probouzejí se démoni, ty jsi pro ně magnetem,
je to kdo z koho, oni nebo my, útočí silně, magií, a ty jen fleretem,
kradou ti mysl a smysly ti mámí, probouzíš se daleko a zmatený,
tentokrát nad tebou nevyhráli, jenže já se bojím, vím, že oni se nedělí.

Čekám na tebe, noc se vleče, jenomže ty nepřicházíš,
pociťuji chlad Damoklova meče, dostal ses mi do nesnází?
Jak kdyby se po tobě slehla země, ale mě to nedochází,
přitom to bylo natolik zjevné a až po sedmi hodinách do bytu vcházíš.

Chtějí tě přetáhnout na svojí stranu, už natahují dlaně,
běžně jak led, ale teď planu, křičím ať zapomeneš na ně,
berou ti vzduch, ty se mi dusíš, nezbývá mi než nečině přihlížet,
ani nevím čí srdce rychleji buší, jsi tak daleko a to tě mám nejblíže...