Září 2013

Home sweet home

24. září 2013 v 23:44 | Sticky Bubblegum |  diary
Tak si tu tak sedím v našem bytě, z venku se ozývá křik našich sousedů a já jsem opravdu ráda, že nejsem někde venku a nemusím kolem nich procházet domů, protože jsou to vždycky nejhorší minuty mého života - dostat se od šaliny naší ulicí k baráku. Že jsem si našla byt v nejhorší ulici ve městě jsem zjistila celkem pozdě. V podstatě v okamžiku, kdy jsem se sem nastěhovala, což je ironický, protože jsem dva měsíce chodila do práce a kanceláře jsou právě v téhle ulici a nikdy jsem neměla žádný problém. Nikdy na mě nikdo nemluvil, nepokřikoval, negestikuloval, nic... Říkala jsem si, že s tím lidi prostě jen moc nadělaj, když říkaj, že jsem si vybrala práci v nejhorší možné ulici, ale v den kdy jsem se sem nastěhovala jsem se přesvědčila o opaku. Od toho dne mě téměř pokaždé, když ulicí procházím, někdo z nich osloví. Ať už se ptají, zda nemám zapalovač, kolik je hodin, kolik mi je, zda jim nechci vykouřit péro nebo s něma jít na párty. Neříkám, že všichni jsou děsiví psychopati, ale většina z nich jo. Navíc je to tu odporně špinavé. Jako chápu, že odpadky se povalují všude, ale tady je hora odpadků povalující se po celé ulici. Špinavé hadry, matračky, noviny a letáky, střepy, kelímky a spousta dalších věcí jejichž původ nechci zkoumat. Jeden den se mi zdálo, jako by se všichni... ehm sousedi, domluvili, že vytáhnou všechny letáky - myslím, že to bylo z Ikei, a hodí je do ulice, protože tu poletovaly desítky (možná stovky) oněch letáků. Každý večer (i ráno) potkávám spoustu psů bez vodítek, kteří patří právě oněm... sousedům. To, že vypadají celkem zoufale nebudu komentovat, ale asi si dovedete představit ten pořádek, když chčijou a serou naprosto všude a nikdo to po nich neuklízí. Jenže u těch zvířat se to dá omluvit. To, že je tu na každém rohu nablito od lidí, už se omlouvá hůř.

Ale stěžovat si je snadné, že? Alespoň ten byt je fakt pěknej a líbí se mi tu. A navíc mám každý den neskutečnou radost, když přijdu domů a zabouchnou se za mnou dveře a já vím, že jsem jakž takž v bezpečí. :D