Květen 2013

Nemocná

23. května 2013 v 12:51 | Sticky Bubblegum |  poezie

Jsi vskutku zákeřný, protože když jsem spala, tak jsi se ke mě vkradl tiše,
rozpáral's mě, dal mi do žaludku housenky, díky tobě mám teď motýlky v břiše.

Tuším, že mám na tebe alergii, protože když jsi poblíž, špatně se mi dýchá,
k astmatickýmu záchvatu nemívám daleko a to obzvlášť když se svlíkáš.

Podlamujou se mi kolena, třesou se mi ruce a kéž by to bylo jenom teatrální,
ačkoli děje se to jen když jdeš kolem, nejspíš to bude tremor cerebrální.

Všechno jsem měla na háku, kluků jsem už potkala miliardu,
ale jenom s tebou mám pocit, jak při infarktu myokardu.

Jsem-li s tebou střídá se u mě arteriální hypotenze s hypertenzí... a to mě děsí,
snažit se z tebe neumřít je vážně těžké, ale být bez tebe ještě těžší.

Vampýři

16. května 2013 v 18:16 | Sticky Bubblegum |  poezie


Ležím vedle tebe, bouří se mi hormony,
zatímco nebe se barví černí a svět pomalu usíná,
čas, kdy probouzí se moji vnitřní démoni,
a jen co naše ústa spojí se, tak měním se v upíra.

Nebojím se lhát ve svůj prospěch, takže pokrytcem můžeš mě zvát,
a nestydím se za to, že má duše je ztemnělá,
ačkoli slibuju to bez přestání, nemám v plánu zabíjet tě a není to krev, co chci ti sát,
i když to jsem vlastně říct nechtěla.

Ty víš jak správně zahrát na mé struny,
a tvé rty na mém krku, naskakuje mi husina,
začínají se projevovat tvé sadistické sklony,
nehty vrýváš mi do zad a měníš se v upíra.

Bereš mi dech, protože se nestydíš říct, co na srdci máš, jsi skutečně kordiální,
a taky mě dostává to, co vidím, když se vysvlečeš,
až mě to začíná děsit, protože má touha po tobě začíná být nenormální,
a není to jen krev, co tu dnes večer poteče.

Sluneční paprsky, až ty nás zastaví,
jsme ti hrozní, co celou noc prohýří,
a těla nám zdobí šrámy krvavý,
spolu jsme jako dva vampýři.

Tetování? To jako vážně?!

11. května 2013 v 11:11 | Sticky Bubblegum |  diary
Vím, že už s těmi články jako "Budu mít nové tetování" a "Mám nové tetování" a "Vybírám si další tetování" anebo "Miluju všech svých 84252 tetování" začínám být trapná, ale... Ano, opět budu mít nové tetování. A pokud si pamatujete jak jsem kdysi sháněla někoho, kdo by mi nakreslil návrh tetování, tak kérka, na kterou se chystám je ta, kterou mi nakreslila blogerka Guizmo. Teda nebude vypadat úplně stejně, protože návrh od Guizmo mi trošku upravil Kytarista a momentálně ho ještě překresluje tatér, ale ten základ je Guizmin. Čímž jí chci poděkovat, protože jsem jí s tím otravovala celkem dlouho. :)

Zatím jsem se byla ve studiu jenom domlouvat, ale tetovat mi to Stormák bude asi za dva týdny. Menším problémem je fakt, že rodiče o tom nemají ani páru. Jasně, říkat jim to nepotřebuju, protože osmnáct už mi nějakej ten pátek (ehm... nějakej ten rok) je, ale zase netoužím potom, aby mě ukamenovali, vydědili, dali mi v noci do pokoje tarantuli a tak dále, že. Navíc, když jsem před pár měsíci přišla domů s těma kérkama na prstech a na žebrech, tak z toho měli trochu infarkt. Nebo spíš, když už jsem jim k tomu dala důvod, dali mi přednášku o tom, jak budu vypadat za X let, že jsem cáklá, že nemůžu být jejich dítě a tak dále... načež po týdnu zapomněli, že vůbec nějaká tetování mám a bylo jim to úplně šumák. Rozmýšlím se, zda jim to říct předem nebo opět... až potom.

Mimochodem, pořád na tebe myslím KT Wildová a ten článek o tetování napíšu. Vážně.

Manchester: Part 1

9. května 2013 v 12:04 | Sticky Bubblegum |  diary
Hm, když jsem odjížděla do Anglie, měla jsem připravený článek, který jsem jaksi zapomněla zveřejnit, takže teď už poněkud postrádá smysl, tak tedy napíšu nový. Byla jsem v Anglii... (Jak nečekané, že? :D) V podstatě to bylo super, protože v Anglii to je vždycky super, tam to jiné ani být nemůže, ale na druhou stranu jsem tam nechala strašně moc peněz a bylo to tak trochu divné.

1. DEN
Odlétala jsem ve čtvrtek. Letadlo letělo v 8 večer, ale já byla na letišti už od 12, protože by mě tam jinak neměl kdo odvést. Hm, příště na nějaké odvážení kašlu a pojedu autobusem, protože to čekání bylo děsný. Sama nechápu, jak mě mohlo asi 7 hodinové čekání (tj. sezení, případně popocházení) unavit víc, než celodenní chůze (tj. nakupování a chození od věšáku k věšáku). Každopádně, dlouhé čekání se nakonec vyplatilo, já seděla v letadle - ten pocit fakt miluju, a letělo se... A letadlo ani nespadlo, což považuji za úspěch. Já už v letadle z těch všech angličanů dostala takovou tu "anglickou náladičku" a přišla jsem si neskutečně spokojená. Nevím proč, ale když (na mě) někdo mluví anglicky, jsem z toho hrozně unešená a šťastná. Asi nějaká úchylka či co. Po příletu na nás čekala Mary (mámy kámoška, která je teda spíš věkově blíž ke mně, než k mamce, ale tak...) a jeli jsme "k ní" domů taxíkem. Takovým tím... anglickým. Řidič byl hrozně milej a chtěl si s náma hrozně povídat, ale já se zmohla jen na zcela primitivní věty, takže povídal spíš on. Sice bylo už asi 10 hodin, ale ještě ten den jsme se akčně vydali do obchodu - já teda s tím, že si koupím jídlo, nakonec jsme odcházeli a měli jsme víc alkoholu, než jídla... Resp. já měla nutelu, kafe a nějakej likérek, zato Mary a L. (se kterým jsem tam letěla) si nakoupili basu piv. A tak jsme nečekaně nešli spát, ale chlastali jsme snad až do druhého dne.



2. DEN
Jelikož jsme spali v malém pokoji, doslova jsme po sobě šlapali. Na jedné posteli Mary, na druhé Marty a já s L. na nafukovací matračce, která byla nafouknutá jen tak napůl a kdykoli se někdo z nás byť jen o milimetr pohnul, stala se z ní taková vodní postel, k tomu byla v pokoji nehorázná kosa, takže jsem se uprostřed "noci" (spíš rána) vzbudila a musela se oblékat do mikin, abych neumřela. Neumřela jsem a tak jsme poté, co jsem se na hodinu zavřela do koupelny, mohli vydat do centra Manchesteru. Jeli jsme tím skvělým dvoupatrovým busem, seděli jsme tak úžasně, že jsme celou cestu měli výhled na celý Manchester a už jen ta cesta byla super. Chvíli jsme trajdali městem, zrovna tam bylo naběhlých snad sto lidí a všichni dělali nějakou anketu, takže jsme pořád někoho jenom odmítali (nebo se jim snažili vyhnout). Kolem bylo spoustu pouličních umělců a "umělců", ale jeden zpěváček byl fakt úžasnej - měl tak skvělej hlas, že by místo na ulici kliďánko mohl zpívat v nějaké světoznámé kapele. Když jsem si pak procházela ty menší a pochybnější uličky, narazila jsem na několik tetovacích salonů a chvíli jsem bojovala s touhou nechat se potetovat... Ale neměla jsem tolik peněz a navíc některé salony vypadaly trochu pochybně. No, centrum má jednu vadu a to tu, že je tam Primark. Byla jsem v něm asi 3 hodiny a nechala jsem tam £100. Ups...


L. si taky něco málo (oproti mně je všechno málo) nakoupil a s těma taškama se nám už po městě kráčet nechtělo, tak jsme se busem vydali zpátky. Při naší obědové/večeřové pouze jsme sledovali seriály jako HIMYM/TBBT a FRIENDS... Celkem mě překvapilo, že tomu i bez českých titulků poměrně rozumím. (Jak divné, když studuju jazykovku, že? :D) A vůbec poprvé jsem viděla Přátelé v angličtině. Mají tak... divné hlasy. Já pak začala otravovat s tím, že chci do kina a vybrala jsem film Evil Dead (v češtině Lesní duch) a vůbec mi nevadilo, že jsem na tom už jednou v kině byla (tady v ČR). Mary i L. s tím souhlasili a tak jsme se teda vydali do Trafford Centre do kina. Hm, kam se na to hrabou naše kina. Kino v našem městě vypadá asi tak, jako záchod v jejich kině, akorát je trošičku větší. To kino bylo tak obrovskééé... Nechci vědět kolik tam měli sálů. A to všechno jídlo a pití, co se tam dalo koupit. A jak nádherně to tam vypadalo. Z filmu jsem byla nadšená, i když jsem ho viděla podruhé, protože napoprvé mi uniklo pár věcí, 90% jsem rozuměla, a když jsem nerozuměla bylo to proto, že postava zrovna umírala nebo měla někde něco zaražený a měla fakt divně skuhravej hlas. Mary se při každé brutální scéně smála, L. si zakrýval oči, říkal něco o tom, že mě nenávidí a že bude zvracet. Po kině jsme šli domů, po cestě nás potkal slejvák a kroupy, který nebyly vůbec něžný... A ano, večer jsme zase pili.

Pokráčko příště...