Září 2012

Fotosoutěž - vyhlášení

27. září 2012 v 11:35 | Sticky Bubblegum |  souteze
Kdybych čekala než se přihlásí dostatečný počet lidí, asi bych se nedočkala a nedočkaly by se ani slečny, které se přihlásily, takže jsem se rozhodla soutěž vyhlásit i tak...

Nejdříve si ukažme fotky, které mi do soutěže přišly.


Anne poslala fotku k básni Stigmata.


Natálie poslala fotku k básni Queen of storm.


Nikola poslala fotku k básni Hřbitovní.


Lilly poslala fotku k básni Růžová.


O tom, kdo by měl vyhrát podle vás, můžete hlasovat v anketě. Opět jsem si tu nejlepší ale vybírala já a tak se vítězkou stává...

Horůrky: The Cottage

26. září 2012 v 19:50 | Sticky Bubblegum |  horurky
Minule jsem psala o hororu, který byl pro mě děsný, nechutný a odporný, takže dneska bych ráda představila horůrek, který byl pro mě perfektní. Neznám jeho český název a myslím, že do češtiny název ani film ještě nebyl přeložen (teda alespoň v době, kdy jsem ho viděla), takže já film znám jako "The Cottage". A už při vyslovení názvu se mi vybaví chatička, ve které se část filmu odehrává.

Jen tak na úvod zmíním, že film je Britský a hlavní role zde mají dva skvělí herci. Jedním z nich je Andy Serkis. Asi si říkáte: "Kdo to sakra je?" Věřte mi, že víte kdo to je. Ne, pořád nevíte? Ale víte. Druhým hercem je Reece Shearsmith. Jasně, podle jména vím taky kulový. Podle fotky ví asi každý víc. A jestli nevíte ani teď, tak si utíkejte pustit Psychoville!

Děj

Začátek příběhu je sám o sobě komický, protože dva bráchové (ano, právě oni dva zmiňovaní herci) se rozhodnou unést dceru jednoho hodně bohatého týpka. Nebo spíš... jeden z bráchů se rozhodne a ten druhý mu pomáhá. Tihle dva bráchové onu unesenou slečnu odvezou do opuštěné chaty uprostřed lesů. Pak nastává problém.
Hlavní problém je, že bráškové nejsou nějací drsňáci, co unáší holky každej den, ale spíš takový ňoumové, co někoho museli unést, protože by jinak byli úplně na mizině. Především Reece (pardon, nevím jména postav, tak použiju jména herců) není stvořen pro únos a je až extrémně milý.
Další problém je, že blonďatá a kozatá unesená slečinka není žádná barbie, jak se může zdát, ale pěkná bouchačka, která se s ničím a nikým nepáře. Hned ze začátku je parádní scéna, kdy se bráchové snaží přemístit blondýnu z auta do pokoje v chatě a na schodech se trochu šprajcnou, mezitím se svázaná blondýna probudí a i se svázanýma rukama zlomí Reecemu nos.
No a pak je tu nepatrný problém s výkupným, ale to uvidíte pokud si film pustíte, nemůžu vykecat všechno.

První půlhodinka je spíš taková nuda, sem tam komedie.

Jak už jsem říkala, Reece je fakt hodnej týpek, takže když se blondýně chce čůrat, pustí ji na záchod. Chyba. A pak jí ještě rozváže ruce. Velká chyba. Blondýna mu ke zlomenému nosu přidá ještě nějaký ten monokl a pak se role obrátí a ona unese jeho. Aby ho dovedla svému zazobanému tatínkovi, kterej se o něj už postará. Bohužel jsou uprostřed lesů, ale to blondie nevadí, prostě se s Reecem vydá skrz lesy najít silnici, dům, nebo telefon. A to se jim povede! Narazí na óbrovskou farmu. S pár mrtvolama. A s psychopatickým zabijákem.

Samozřejmě Andy s dalším parťákem vyrazí na záchranou akci - najít svého bráchu a k farmě dorazí taky.

A od téhle chvíle už to je spíš ten horor, než komedie. Ale zábavný je to furt.

Hodnocení

Ten film je skvělej! Počítala jsem s tím, že je to komedie/horor, ale vím, jak takovéhle filmy dopadají. Buď se z toho stane totální ujetá parodie (Scary movie), nebo je to nějakej zombie movie. Ale tohle... Prvních 30 minut celkem nuda, ale když to přečkáte přijde silně komediální část, která se v okamžiku, kdy dojdou na farmu začne mísit s hororem... a když na farmu dorazí i další dva týpci, už je to jen čistý horor. S poněkud zbytečným (dle mě) koncem, který už je okoukaný z hodně filmů (The loved ones, ...) Za herce, atmosféru, scénář a všechno ostatní dávám 5*.

Horůrky: Lidská stonožka

24. září 2012 v 14:37 | Sticky Bubblegum |  horurky
Občas kliknu na nějaký "blogspot" blog, kde má slečna desítky komentářů, čtyřmístné číslo na počítadle a články, které jsou většinou jenom fotky hadrů, co si koupila nebo také recenze kosmetiky. Já občasnou recenzi na kosmetiku napíšu taky, ale zase nepoužívám každej den něco jinýho, abych mohla za měsíc vydat padesát recenzí že... A tak jsem uvažovala, co bych tak mohla recenzovat, protože se nepovažuju za experta kosmetiky, ani za literární znalkyni, ale jestli je něco mým koníčkem a v něčem se tak trochu vyznám... jsou to horory. A tak vám zrecenzuju každý horor, který jsem viděla. A to bude pěkných pár stovek článků :)

Předem se omlouvám, ale nedokážu nevykecat děj, ale budu se snažit polepšit.

Pro první článek jsem si vybrala horor, který byl pro mě jedním z nejhorších hororů. Né ve smyslu, že byl "hroznej a nedalo se na něj koukat", ale já k němu měla odpor ještě předtím, než jsem ho viděla. Stačily mi tři úvodní věty a ilustrační obrázek a já si říkala, že už jen kvůli tomu názvu ten film nechci vidět! Jenže jsem na něj každej den musela myslet a tak jsem se jednoho dne odhodlala a film si pustila.

Jak už jsem se zmiňovala, název filmu je Lidská stonožka - já si však nemůžu pomoct a pod kůži se mi vryl název "The human centipede - first sequence. Ano, má to dodatek "první sekvence", protože tenhle hnus nemá jen jeden díl, ale hned tři. Teda dva, třetí díl bude hotový příští rok. Nizozemský horůrek natočil režisér Tom Six, o které jsem předtím nikdy neslyšela, ale který asi nebude moc normální vzhledem k tomu, co točí.

Doporučení: Před filmem nejezte, nedívejte se na něj osamotě a po skončení se snažte příliš nemyslet na to, že by se to fakt mohlo stát... A nedej bože, stát vám.

Děj
Dvě holky z Ameriky se vydají na cestu po Evropě. (Nechápu, proč se vždycky Amíci vydávají na trip po Evropě, to je teď jako nějakej trend? Hostel - osudným se jim stane Slovensko, Černobylské deníky - smůlu mají na Ukrajině, Urban Explorer - vymstí se jim výlet po Německu a tak dále a tak dále.) A Německo se stane osudné i našim dvoum americkým holkám. Toužili po zážitcích a pařbách, ale když si to štrádujou po silnici, porouchá se jim auto a místo, aby šly pěšky, nebo raději umrzly na silnici, se vydají hledat pomoc. Po chvíli narazí na fakt pěknou vilu, kterou jsem vždycky chtěla, ale po zkouknutí filmu už takovou nechci ani vidět. Zazvoní, otevře jim celkem normální chlápek, který je usadí v obýváku. Holčiny vysvětlí, co mají za problém a týpek slíbí, že zavolá někoho, kdo se jim na auto mrkne. Samozřejmě chlap nikam nezavolá a jako bonus spanilé slečny omámí. (Tady mi přijde fakt nelogická scéna, kdy chlap dělá, že telefonuje, aby si holky myslely, že jim opravdu shání pomoc. Tak když už jednou najdou barák s telefonem, tak si zatelefonuju sama a ne že to za mě bude vyřizovat cizí chlap ne?) Jakou udělaly kravinu zjistí ráno, když se proberou a zjistí, že jsou ta trochu přikurtovaný na nemocničních lůžkách v provizorní nemocnici. Jejich pan hostitel je totiž poněkud pošahaný německý exchirurg, který se vyžíval v operování siamských dvojčat, ale teď si libuje v tom, že "siamská dvojčata" a někdy i trojčata, vytváří. Nejdříve to zkoušel se psi (což mi přišlo možná horší, než následné provedení toho samého s lidmi, protože já fakt nesnáším, když ve filmu dělají něco hnusnýho psům, natož tohle), ale to mu přestalo stačit a tak se rozhodl vytvořit si místo psí stonožky, stonožku lidskou. A jelikož je skromný, stačí mu zatím tři lidé. Kromě našich dvou američanek totiž odchytil ještě jednoho chlapce. No a samozřejmě si svůj zvrácený sen splní a stonožku si z nich vyrobí. Neváhá je však ještě předtím informovat o tom, co s nimi provede (asi aby se měli na co těšit, nebo nevím) a když už z nich stonožku má, snaží se je trénovat, vycvičit a celkově je to pěkně zvrácený a divný. A tady se prosím polepšuju a nevykecám vám konec, kterej je celkem hustej a možná i lehce nečekanej, ale to nemění nic na tom, že většinu toho filmu se vám chce zvracet.

Musím říct, že film byl pro mě tak nechutně zvrácený a šokující, že bych mu normálně dala hodnocení 0. Jenže na druhou stranu mě tak zaskočil fakt, že někdo tohle vůbec mohl vymyslet, protože upřímně - mě by tohle fakt nikdy, nikdy, nikdy, nikdy v životě nenapadlo, že bych tmu filmu nejraději dala hvězdiček 5. Provedení filmu - ať už pěknej barák, teda celkově pěkné prostředí, poměrně dobří herci, by bylo tak na ty 4 hvězdy.

A samozřejmě vás nemůžu připravit o to nejlepší. Co že to sakra znamená, že z nich chce mít stonožku?
To znamená, že pan doktor nařízne člověku A a člověku B prdel. Člověku B pak přišije pusu k prdeli člověka A. A ústa človíčka C, přišije k prdeli osoby B. A doktor je hodný, on svou stonožku krmí. A dokážete si představit, jak super je, když člověk A si dává jídlo a dává si ho tak moc, že se mu začne chtít "na velkou". Tohle se pak stane potravou člověka B a když to projde jeho trávicím traktem, může se z toho najíst i osoba C. Jestli vám není zle jen z téhle představy, z těhle obrázků, tak gratuluju, pusťte si film a pak mi napište komentář. Ráda si poslechnu vás názor :)

I know this much is true

23. září 2012 v 20:16 | Sticky Bubblegum |  diary
Opravdu jsem chtěla napsat něco smysluplnýho, ale začala mě bolet hlava, pustila jsem si depresivní písničky, takže na mě vlezla pochmurná nálada a do toho se mi nechce nic dělat, takže považuju za úspěch, že jsem zvládla přečíst alespoň Mattovu povídku. (Ne že by byla špatná, to ne, ale jsem fakt děsně líná a hlavně takhle v neděli večer s představou zítřejšího vstávání do školy.)

(Teď si pusť tenhle song, pro navození atmosféry)

Už jsem se zmiňovala o tom, že miluju seriál True Blood a že mám pekelnou depresi částečně způsobenou tím, že jsem před pár dny viděla poslední díl TB a na další sérii si budu muset zatraceně dlouho počkat, což je dost těžké? Připadám si jako malá feťačka, který někdo sebral drogu, zamčel jí do skříně a na skřín přidělal odpočítadlo, který ukazuje kolik dnů ještě zbývá, než se skříň otevře a já se dostanu k fetu.


Taky jsem si musela (ehm... "musela") objednat Tru:Blood - 0 Positive. Ano, ten nápoj, který si popíjí upíři v TB. K mému velkému zklamání (no dobře, bylo mi to jasný už při nákupu) není v lahvi krev, ani syntetická krev, ale jen prachobyčejná limča. Pomerančová. Prej... Je to na obalu. Já tu lahev, za kterou jsem vysolila skoro čtyři stovky ještě nerozdělala, protože je mi líto vypít něco tak drahýho. Na druhou stranu, mám čekat až to projde? Možná to vypiju na Vánoce :D Nebo na narozky. Nebo až za mnou přijde Eric. Kdo ví.

Ale abych si trošku vylepšila náladu, tak musím konstatovat, že už za...

2 dny bude nová řada HIMYM
4 dny bude nová řada Two and a half man
5 dnů bude nová řada The Big Bang Theory
7 dnů bude nová řada Simpsonů
22 dnů bude nová řada Walking Dead
25 dnů bude nová řada American horror story

(A už "jen" za 189 dnů bude nová řada The Game of thrones a za pouhých 258 dnů bude nová řadda TRUE BLOOD)

Račte si povšimnout, že na nejlepší seriály si musíme nejdéle počkat, protože kdybych měla tyhle seriály seřadit dle oblíbenosti, čtěte tenhle seznam pozpátku. A né, vůbec nejsem zoufalec jehož život se skládá převážně z čučení na seriály a filmy.


Má otravná sestra

19. září 2012 v 18:58 | Sticky Bubblegum |  diary
Nevím jestli to víte, ale mám mladší sestru. Jmenuje se Radka, což je dost poetické, protože táta se jmenuje Radek. No každopádně pro mě to je Raduna a rozhodně nejsme sourozenci, kteří se nějak obzvlášť milují, kupují si dárečky, chodí spolu na kafíčko, pomáhají si s úkolama a vylejvaj si srdíčka. Když už spolu mluvíme, většinou to je něco jako: "Vypadneš už z tý koupelny?! Seš tam už půl hodiny!" nebo "Mohla bys laskavě vypnout tu debilní Ordinaci, kdo to má do hajzlu poslouchat!"

Jo, co se týče televizních pořadů, má moje ségra opravdu divný vkus. Když jsme byly menší, sledovaly jsme spolu občas nějaké filmy (to ještě nebyla tak otravná a nesnesitelná). No a jeden z těch filmů byl právě Petr Pan. Samozřejmě se nám ten film děsně líbil, z hlavní postavy - tedy z Petra, kterej uměl lítat a nikdy nevyrostl, jsme byly vycákaný a tak celkově to byla dobrá pohádka. Jenže moje sestra je blázen a nestačí jí vidět film desetkrát, jako mě. Ona ho musí vidět stokrát. Doslova. A protože spolu sdílíme jeden pokoj, musím se dívat nebo minimálně poslouchat to na co se dívá) ať už chci nebo nechci. Zvykla jsem si, že každý rok vyhrabe videokazetu (!!!), na které je nahraný Petr Pan, který po těch letech přes zrnící a přeskakující pásy, není skoro ani poznat a pustí si ho za ten rok minimálně pětkrát. To víte, člověku z toho pak začne hrabat, takže i když ta pohádka je dobrá, začala jsem jí nenávidět. Seděla jsem na židly, zády k telce, poslouchala rozhovory postav, které jsem už mohla říkat s předstihem, jak jsem je znala a fakt jsem je nenáviděla. Teda až na jednu scénu...
Nejvíc mě vždycky rozseká ten hysterickej pirát a paní ve vaně. Ale ten film už nikdy nechci vidět celej. Jo a mimochodem... já věřím na víly a jo a jo!!!

Internetové podvodnice

18. září 2012 v 15:27 | Sticky Bubblegum |  diary
Vždycky jsem ze všech stran slýchala, jak jsou ty nákupy na netu nebezpečné a že pořád někomu chodí místo mobilu krabičky s cihlama, nebo že pošlete peníze a zboží vám nedojde vůbec a až do nedávna jsem to brala na lehkou váhu a smála se tomu, že lidi asi neumí nakupovat, protože já si objednala snad sto věcí z netu a nikdy s tím nebyl nějaký výrazný problém - až na zboží, které přišlo z Číny a třeba tři měsíce jsem se nervovala a čekala, zda zboží dojde. Vše se zlomilo v den, kdy jsem si neobjednávala pro sebe, ale pro taťku.

Táta je trochu ujetej na trika Lacoste a už si přeze mě jednou objednával hodně levné a pravé Lacoste triko, které došlo v pohodě. Když na Aukru asi po měsíci našel dvě trika za poměrně dobrou cenu, hned je chtěl taky koupit... no a jak je zvykem, platí se dopředu na účet. Vždycky jsem tak platila, takže jsem v tom neviděla problém a tak jsem poslala na účet té ženské/prodávající necelé dva tisíce a čekala jsem. Hned den po zaplacení přišel e-mail od ženské, jakou že mám adresu a jakou barvu trik chci. Pak za týden další meil, že to objednává z USA a že to chvíli potrvá. Vždy když jsem jí napsala, tak odepsala, teda až do jednoho červnového dne, kdy se rozhodla pro ignoraci. Triko jsem objednala 30. května a když jsem poslední den v Červnu začala naléhat zda zboží již dojde, paní mě začala ignorovat. V půlce Července pak napsala "dojemný" omluvný e-mail, že měla neštěstí v rodině a tak nebyla na netu. Nic proti, ale když mi umře babičky, to znamená že nepůjdu půl měsíce na net? WTF? No nevadí. Napsala, že zboží z USA ještě nedošlo a milion dalších keců. Poslední den v Červenci už mě začala štvát, tak jsem jí napsala ať do týdne pošle trika, nebo ať pošle zpátky prachy. A zase půl měsíce nic. V půlce Srpna mi došel další dojemný e-mail o tom, že paní byla nemocná a proto neodepsala. Aha, když máte zápal plic, nebo zlomenou nohu, tak nechodíte na net. WTF?! No ale to už jsem neměla chuť být milá a tak jsem jí řekla, že mě je to šumák, že jí jdu nahlásit na policii. Už z toho jak psala šlo poznat, že je "lehce" natvrdlá, protože měla fakt zajímavou skladbu vět, ale i pravopis. A hlavně měla jako podpis pod meilem autoamticky nastavenou firmu pro kterou pracuje + číslo na mobil do té práce. Od Aukra jsem si vyžádala její adresu, takže podat trestní oznámení nebyl problém, teď už to nějaký ten týden řeší policie, ale peníze teda furt nemám.
Paní ze sebe taky furt dělala chudinku a taky několikrát psala, že peníze nemůže poslat, protože "zrovna nemá", "má před výplatou" a tak dále. Taky jsem zjistila, že nejsem jediná od koho si vzala peníze za nic, protože asi tři další paní si ty trika od ní objednaly a samozřejmě je nikdy neviděla - jedna z nich mi dokonce psala na meil.


Tátu to ale neodradilo. Na konci Srpna si na votocvohoz.cz vybral další Lacoste triko. Na votocvohoz jsem s nákupem nikdy neměla problém, ale už jsem byla poučená, takže jsem se se slečnou prodávající domluvila, že jí půlku peněz pošlu na účet a zbytek že jí pošlu dobírkou až budu přebírat balík. Samozřejmě se slečinka dušovala, že triko je pravé, kdo by taky kupoval tak drahej fake. Peníze jsem poslala, balík došel a jenom se tatík, který už snad patnáct let prodává oblečení, podíval na triko, bylo mu jasné, že to je rozhodně totálně nejfalešnější fake od vietnamců, vrazil to pošťačce do ruky s tím, že tohle teda nepřebere a jelikož jí ještě nedal peníze, bylo to vyřešno - balík se slečně vrátil. Akorát tu byla ta záloha, co jsem jí už zaplatila předem že... Měla jsem z prdele kliku, protože slečinka měla ověřenou adresu což znamená, že se votocvohoz postará o to, aby mi prachy vrátila. Když jsem jí totiž celkem mile napsala, že poslala fake a že to nebudu řešit, když mi pošle peníze bez keců zpátky, byla ještě drzá, že jí to vůbec nemusí zajímat, protože se jí vrátil balík jako nepřevzatý, takže to je vlastně ještě má chyba. Tak jsem jí naprášila na vedení webu a do dvou dnů jsem prachy měla na účtu. Co mě však dostalo - ta čubka podala stížnost na nebohou pošťačku, že si dovolila vzít ten balík zpátky, když jsme se do něj nakoukli a poznali že je to falešné. Kdybych tu lady potkala, dám jí do tlamy.


Ponaučení:
Když už si nakupujete na Aukru nebo na Votočvohoz, snažte se nakupovat u lidí, co splňují podmínky pro případné vrácení peněz. Aukro to má totiž tak vychcaně vymyšlené, že sice slibuje, že vám kdyžtak vrátí prachy, když se něco nepovede, ale pak si detailně přečtete pravidla a zjistíte, že vám peníze vlastně dá jenom když - má prodávající více záporných, než kladných hodnocení v době nákupu, - když na něj do určité doby pdáte trestní oznámení a bla bla bla. Dalších sto podmínek a pak na konec zjistíte, že ty prachy dostanete díky policii a ne díky Aukru. Na Votocvohoz je to dobré v tom, že pokud kupujete od ověřené uživatelky, tak vám votocvohoz ty peníze (do určité výše) vrátí a zkrátka se o to fakt zajímají. A vůbec, než někomu cizímu pošlete prachy, požádejte ho o kopii občanky! :D

Spolubydlící V. - Noví spolubydlící

14. září 2012 v 17:55 | Sticky Bubblegum |  spolubydlici
Naposledy jsem psala o tom, co všechno nám drahá Lady Kadeřnice štípla, ale musím říct - zlatá Lady Kadeřnice, která byla trochu kleptomanka, stále byla o dost lepší než současní spolubydlící. Ale abychom to s Lady Kadeřnicí uzvařeli...

Lady Kadeřnice si nejspíš myslela, že když si změní trvalé bydliště a číslo, tak už jí nikdy nenajdeme. Neřeknu kdyby se odstěhovala do Prahy (nebo na jiný světadíl), ale ona se odstěhovala do vesnice, která je odtud fakt kousek, má asi 50 obyvatel, takže by fakt nebyl problém ji tam najít, ale především - Lady Kadeřnice už asi měsíc pracuje/pracovala ve stejné firmě, jako můj boyfriend, takže jestli si myslela, že se tam nikdy nepotkají, byla fakt rozkošně naivní. Samozřejmě hned druhý den po zjištění, co všechno zmizelo, se boyfriend a majitel bytu sešli, zjistili si na jaké hale Lady Kadeřnice pracuje a šli jí dát sodu. Když je viděla jít halou, prý vypadala jako když omdlí, rozbrečí se a uteče - ve stejnou chvíli. Když jí "seřvávali", tak se jim nedokázala podívat do očí, takže si hleděla na špičky bot (divím se, že to nebyly ty přítelovi) a slíbila, že složenky zaplatí. O těch ostatních věcech se už nikdo nezmiňoval, tak jsme se na nějakej hrníček a botu vykašlali. Podstatné je, že o pár dnů později byly složenky fakt zaplacené a od té doby jsme o Lady Kadeřnici neslyšeli (ani jí neviděli).


(Takhle asi nějak vypadala Lady Kadeřnice, když zjistila, že nám bude muset zaplatit ty složenky a nebude mít na novej mixér)

Otevřela se však nová kapitola a tou jsou noví spolubydlící. Upřímně nechápu, jak jsem mohla první dva týdny tvrdit, že jsou super a skvělí, protože teďka každý večer před spaním vymýšlím, jak je zabít, aby to vypadalo jako nehoda. Ale nepředbíhejme a spolubydlící si představme.

Pan B.

Můj první dojem z Pana B. byl asi takovýhle... Jestli tohle není buzerant, tak už nevím! A nemyslela jsem to nijak špatně, protože proti homosexuálům nic nemám. Jenže Pan B. by byl urážkou homosexuálů. Tenhle obrázek o něm jsem si udělala během prvních tří dnů. Zrovna jsem seděla v obýváků, když v tom se rozrazily dveře od koupelny a vyšel Pan B. zabalený v župánku s turbanem na hlavě (mimochodem má na hlavě asi tři vlasy, prostě nic dlouhého). Chyběl už jen zpomalený záběr a song "I'm sexy and I know it!!!". Když jsem pak do koupelny šla já, všimla jsem si, že počet jeho kosmetických produktů je vyšší než počet mých kosmetických produktů. Pak jsem ho viděla - nebo spíše slyšela, další den, kdy snad pět hodin v kuse telefonoval s nějakou osobou, pořád se hihňal, ale fakt hihňal, když mluvil, tak měl strašně afektovaný hlas a tak celkově to byla sranda poslouchat. Když jsem pak vyšla z pokoje, zrovna se zvedal, řekl mi: "Zdaréc, valím do térénů," a zmizel... A měl na sobě uplý triko velikosti snad XS, rifličky a kabelku přes rameno. A těch "divných" okamžiků bylo víc a víc. Ale co tak vím, tak asi skutečným buzerantem není, jenom je prostě fakt zvláštní.


Slečna Ch.

Můj první dojem ze Slečny Ch. byl fakt skvělý. Strašně si se mnou chtěla povídat, vypadala sympaticky, prostě v pohodě. Takže jsem si s ní vždycky pokecala, nic hrozného bych proti ní neměla, jenže pak se jí asi něco pohnulo v mozku, nebo jí někdo přeprogramoval. Ona taky celkově byla zvláštní, ale ne v nějakém negativním smyslu. Prostě třeba odkráčela s tím, že si jde zaplavat v noci do rybníka (i když byla zima a i když naše rybníky teda nejsou hygienické) nebo mi z ničeho nic - prostě jsem třeba jen procházela z chodby do pokoje, začala říkat, že jede pryč za rodičema a mluvila na mě, i když jsem už zavřela dveře a byla v pokoji. (Jo, ode mě lehce nezdvořilé.) Taky mi povídala o tom, že maká v nějaké firmě, kde je snad jediná holka a všichni ostatní jsou chlapy, protože ta práce se týká complů a že si prej pak připadá, jako že už se chová taky jak chlap a tak. Ale brala jsem to jen jako legraci. To, že na svůj věk nebude asi zcela OK, mi mělo napovědět už to, že když k nám poprvé vlítnul majitel a všechny nás seřval (o tom jsem už psala), tak my jsme se s ním snažili domluvit, hlavní bylo aby nás nevyhodil, vyřešily se nezaplacené složenky a další věci, Slečna Ch. jenom čuměla jako puk a pak najednou pronesla mega inteligentní větu: "A kdy půjde internet?" (Jo, od tý doby co se nastěhovala to byl její jedinej problém. Každej den se mě, nebo ostatních, dokázala 200x zeptat: "A co internet? Kdy půjde internet? Jestli nepůjde internet tak seodstěhuju nebo zabiju? A už jde ten internet? A ptali jste se na ten internet? Volali jste na ten internet? A *doplňte jakoukoliv větu, obsahující slovo internet*.) Alespoň jsme věděli, co je její jedinej problém. Asi by dokázala žít i na ulici, hlavně kdyby měla net no.

(Tohle se mi zdálo každou noc poté, co se mě 200x zeptala...)

Ale o jejich perlách až příště, ale můžu říct, že když se z Pana B. a Slečny Ch. stali fakt super úžasní kamarádíčci, sedící na pohovce v obýváků, šuškající si něco, abychom to neslyšeli a následně se hihňající jako puberťačky, to nám došlo, že je fakt zle.

Nemám maturitu - to už neplatí

13. září 2012 v 19:17 | Sticky Bubblegum |  diary
O tom, že jen tak mimochodem nemám maturitu, jste si mohli přečíst tady. Každopádně teď už to, že nemám maturitu neplatí, protože jí MÁM. Nebudu dělat překvapenou, protože jsem věděla, že to samozřejmě udělám. Úplně si pamatuju ten pocit v květnu, kdy jsem si říkala: "Ať si hlavně nevytáhnu XX, na to jsem se snad ani nekoukla, ať si to nevytáhnu!" Dnes jsem naopak byla totálně v klídku a říkala si: "Hmmm, je mi dost jedno, co si vytáhnu... protože umím všechno, haha!" A taky že jo. Vytáhla jsem si 2, což vám asi nic neřekne :D No každopádně to byla inventarizace a věci s ní spojené. Celou dobu jsem byla k nezastavení, úča celá počůraná radostí a křečovitě se usmívající mě zarážela: "Tak už bylo řečeno snad všechno, tak končíme?" a přísedící na to: "Ještě nemůžete, máte ještě pět minut." Tak se úča musela ptát i na věci, který si musela cucat z prstu, ale stejně jsem jí všechno řekla. Teda až na menší zásek při jedné otázce, ale nakonec jsem odpověděla dobře. :D Jinak, je fakt "nenápadný" a "vůbec né divný", že jsem v květnu měla 5 - s tím, že nic nevím, přičemž z praktický (což je účto + eko) jsem měla 2 a teď z účta taky 2. Stejně všichni víme, že mi mohla dát i jedničku, kdyby chtěla. Což udělala češtinářka, když dneska byla opakovat češtinu spolužačka, tak dostala za 1 - jo, to je ještě míň divný, že před třema měsícema byla podle úči úplně blbá a na pětku a tadá, najednou jednička.

Ale stěžovat si nebudu, jsem celkem ráda, že jsem maturovala teďka a to z několika důvodů.

-Vím, že neudělat maturitu není žádná věc, pro kterou by se měla páchat sebevražda a že to všichni jen strašně moc zveličujou. 4 roky jen slyšíte, jak je ta maturita důležitá a že když to nedáte, tak se radši zabijte, jděte se zahrabat a nevím co. Potom teda neodmaturujete a ještě měsíc se vás všichni ptají: "Tys vlastně nedomaturovala co?" a vy jenom: "Hmm, ne no." A pak nejvíc soucitný pohled, nebo naopak: "A ani nevypadáš moc smutně, co?!" Jako kdyby bylo v zákoně, že se musíte prostě tvářit jako když vám někdo umřel a to až do té doby, kdy budete maturovat podruhé.


(Takhle jsem se cítila, když jsem dnes vyšla ze třídy)

-Dostalo mě, jak si o mě všichni mysleli, že jsem fakt chytrá, protože já jsem maturovala (myslím) ve středu a pak další várka spolužaček ve čtvrtek. A když třídní ve čtvrtek těm holkám, co to ještě nevěděli, řekla, že Lexa (ehm já) neodmaturovala, tak všichni vyvalili oči a mysleli si, že si dělá srandu. Když jsem to volala ještě v tu středu Rose, tak si taky myslela, že kecám, když tomu teda uvěřila, tak řekla, že rozhodně maturovat ve čtvrtek nejde, že když jsem to nedala já, tak už to nedá nikdo a že prostě zůstává doma. (Nakonec má myslím trojku:)) Taky mě potěšili věty jako: "To nevadí, že jsi neodmaturovala. Ty jsi taková osobnost, že o tom zítra nebudeš vědět, bude ti to jedno a vyrovnáš se s tím. Kdyby neodmaturovala X, tak už je zavřená v blázinci."


(Tohle jsem celej den ukazovala... na sebe v zrcadle :D)

-Díky tomu, že mě rodiče nutili na doučko, jsem celek Srpen tvrdla u učitelky (samozřejmě u jiný, ne u tý krávy, která mi to nedala :D) a učila se účto. A můžu říct, že teď ho skutečně umím! A dovolím si tvrdit, že kdyby nám teď (bejvalé třídě) dala test, měla bych nejlepší známku!


(Tohle jsem měla chuť udělat té vysmáté úče)

-Už jsem se nemusela učit na tolik předmětů a díky tomu, že jsem šla teďka mám dobrou známku. Někdo říká, že je lepší dát to napoprvé - klidně za samé čtyřky, ale já jsem ráda, že to mám napodruhé a místo té čtýry mám dvojku.


Vaříme s blondýnou I.

12. září 2012 v 11:00 | Sticky Bubblegum |  varime
V anketě, kde se rozhodovalo o nové rubrice získalo "Vaříme s blondýnou" přes 30 hlasů. Myslím si, že to bylo jenom proto, že jste nevěděli, co od této rubriky čekat. Ale já držím slovo, v anketě měla nejvíce hlasů, takže od teď bude "Vaříme s blondýnou" pravidelná rubrika. A hned ze začátku jsem si pro vás připravil jeden recept.

Co budete potřebovat?


I have no time

5. září 2012 v 17:53 | Sticky Bubblegum |  diary
Hm, tak jsem si myslela, že když mám každej den jenom 4 hodiny, tak to bude krása, budu mít spoustu času a tak... No, opak je pravdou. Sice to jsou teprve tři dny, ale už tak absolutně nestíhám, ráno vstanu a až do večera něco dělám, až mi z toho hrabe a jsem nejvíc šťastná, když jsi jdu v jedenáct lehnout. (Z toho, že pak čtyři hodiny ležím, čumím do stropu a nemůžu usnout už tak šťastná nejsem.)


Zítra jdu (asi) naposledy na doučko, protože úča v neděli odjíždí a vrátí se až v pátek - což mi je k ničemu, protože maturuju (uuuž!!!) ve čtvrtek. No, na to, že maturuju ve čtvrtek jsem celkem v klídku, pořádně se doma neučím, protože nevím kde bych na to nahrabala čas, takže šrotit se to budu zítra před doučkem, na doučku a pak o víkendu. No a asi také ve čtvrtek. Akorát k smrti nesnáším to přečítání zápisků, které mi je stejně k ničemu, ale nemůžu najít nikoho, kdo by se objetoval a učil se to se mnou. :D


Jo a odvolávám co jsem prohlásila v tomhle článku. Teda, to vstávání v 7 mě pořád zabíjí a jsem z něj na nervy, ale jinak už se mi do té školy prostě CHCE. Teď už ve třídě totiž znám víc lidí, než svou imaginární kámošku, dokonce si nepřipadám jako looser, protože nesedím sama, ale s Helčou. Už si nepřijdu tak blbě, když mám mluvit anglicky před cizíma lidma, protože nejsem úplně nejhorší ze třídy (tím se nechci nikoho dotknout, ale jsem fakt ráda, že nejsem nejblbější). A pak to má ještě jeden důvod, ale ten je tajnější než velikost mého oblečení, takže asi tak.

Nevím, kdy budu mít čas zase něco napsat, takže vám to řeknu teď - neštvěte mě a přihlašte se do soutěže, jinak mě ty nebohé dívky, co si daly práci s focením, zabijou, protože sponzor by nebyl happy, kdyby se výherce vybíral ze dvou lidí.

Než někam jedeš, nauč se jazyk

1. září 2012 v 12:35 | Sticky Bubblegum |  diary
Tenhle rok jsem byla s Blackovou v Anglii a pak ještě s Rose v Itálii a samozřejmě bych to nebyla já, kdyby se mi nepovedl nějakej krásnej trapas zapříčiněnej neznalostí jazyka. Předem upozorňuju, že mi následně oba mé omyly došly a nechci žádné vtipy o blondýnách! :D

Není džusík, jako džusík

Hned druhej den pobytu jsme s Blackovou vyrazily do mega obchoďáku, abychom neumřely hlady žízní. Samozřejmě jsme také šetřily, takže jsme braly to nejlevnější. Na tom, co budeme pít jsme se však nemohly dohodnout. Blacková chtěla limču, ale já nepiju nic s bublinkama a tak jsme se po dlouhé době domluvily, že koupíme džus. Tak jsme v sekci "džusy" popadly ten nejlevnějšá a zároveň největší a šlo se domů. Večer jsme si dělaly jídlo a že si k tomu nalejeme ten náš džus. Blacková nešetřila a nalila každé plnou půllitrovou sklenici. A pak se napila... a následně málem pozvracela. "Fuj, to je hrozně sladký! To se nedá pít proboha." Říkám si, že to nemůže bejt tak hrozný a taky jsem se napila. Ta chuť byla fakt divná, ale říkala jsem si, že to tak chutná, protože to bylo tak levný. Fakt... Bylo to tak přeslazený a hořký zároveň, že při polknutí vám přejela husina po zádech. No ale nejsme cimprlich, tak jsme pily dál. Až když jsme byly v půlce sklenic a bylo nám fakt na zvracení, napadlo mě, že bych si mohla přečíst složení. Tak čtu, čtu... A na boku nápis "řeďte s vodou v poměru 1:10" a pak to otočím na druhou stranu a tam, že to není džus, ale šťáva!!!
btw: jděte a zkuste teď vypít alespoň dvě decky nezředěný šťávy :D


Mmm... Latté

Tohle se prozměnu stalo v Itálli. Byl poslední den a měly jsme za hodinu sraz u autobusu. Celej den jsme chodily po Veroně, byly trochu mrtvolnější a navíc se nám chtělo strašně čůrat. Rose je závislá na kafy a já jí vyprávěla, jak mají italové dobrý kafe a tak jsme se dohodly, že na jedno kafe před odjezdem ještě zajdeme. Rose si dá svou dávku a já si v kavárně skočím na záchod. A jelikož jsme těma uličkama trajdaly fakt dlouho a daleko, už jsme nebyly na náměstíčku, kde měly všude lístky a popisky i anglicky, ale vešly jsme do nějaké fakt italské kavárny, kam chodily jenom italové a tak i lístky byly napsané jenom italsky. Hned první stránka nápojáku byla nadepsaná jako "caffé" a tak jsme si instinktivně vybraly z této stránky. Rose si řekla o "espresso", protože to bylo jedno z mála slov, kterým rozuměla a já si objednala "latté" a pak jsem dodala "with ice". A ten chlap se na mě divně podíval a říká "with ice?" a já jako že jo. Zatím jsem se šla vyčůrat a když jsem se vrátila Rose už pila svoje kafe a já se podívala na to svoje. Už na první pohled něco nesedělo... Vždyť to bylo bílé jako sníh! Tak jsem se napila a jasně... bylo to mlíko. Studený mlíko S LEDEM. A až pak mi to došlo. Proč se asi kafe latté jmenuje latté, že? Protože tam je převaha mlíka a italsky je latté mlíko! Ano, v tu chvíli jsem si přišla neskutečně trapně, tak jsem do sebe svoje latté s ledem rychle kopla a zmizela.