V anketě pod články jsem se ptala, jaký článek byste si přečetli a jednoznačně zvítězil ten s názvem "Píchala jsem a pořád byla panna", takže je to jasný... Jste úchylové a ani vás moc nezajímá obsah článku, ale jde vám o ten nestydatej nadpis, že jo? No ať je to jakkoliv, rozhodla jsem se ten článek napsat, i když je to dost osobní a převážně se to týká mojí frndy a do mojí frndy je vám kulový, ale co bych pro vás neudělala. Navíc když se o tom dozvědělo okolí, lidi na mě koukali stylem: "Co že? A to je jako fakt možný? O tom jsem nikdy neslyšela!"
Co to chci tím nadpisem říct a není to jenom nějaká metafora či snad lákadlo, abych vás donutila článek přečíst? No začnu tím, že jsem taková Panna Marie a že neposkvrněné početí není kec, ale je to fakt možné. No a něco takového se stalo mě... teda až na tu část s početím a děckem.
Měla jsem přítele a vesele jsme spolu píchali o sto šest. Poprvé to bylo fakt děsný, což mi dá většina holek za pravdu. Nemyslela jsem si "Jo, yea, to je tak skvělý! Ještě!", spíš něco jako "Proboha dělej, udělej se, vytáhni ho, doufám, že ho nemáš od krve, áááá to bolí, zlatej zubař." Ale podruhý, potřetí, po stopadesátédeváté, to bylo - řekněme "normální a v cajku". Pak ale přišla zima, já dostala zánět a tak se "to" nějakou dobu nekonalo a já tak maximálně používala mastičky a další kraviny. A když jsem byla oficinálně zbavena zánětu, vlítli jsme na to po stošedesáté - a kurva... Stejnej pocit, jako když to bylo poprvé. Bolest jako kráva, která přetrvávala následující den. Říkám si "Nevadí, náhoda, příště to bude lepší!" Ale nebylo... A tak když se to ani po stoosmdesáté nezlepšilo, zašla jsem na gyndu, kde jsem se dozvěděla, čím je ta bolest způsobena.
"Slečno, vy máte pořád neprotrženou panenskou blánu a jak jste měla zánět, tak se stáhla a proto to začalo zase bolet. No to normálně penisem neprotrhnete, kdepak, to až po porodu." (Mimochodem zmiňuji, že můj přítel nemá problém s tloušťkou, nebo délkou, ale dle slov doktorky by mě neprorazila ani třiceti centimetrová tyč.) Příčina? Extrémně silná panenská blána, kterou jen tak něco neprorve. Leda dítě rvoucí se z mé krásné dírky. Hahaha, tak se asi nechám zbouchnout a porodím, abych si mohla zapíchat ne? To určitě. "No v tom případě je tu ještě možnost operačního zákroku, kdy vás rozkucháme a vykucháme a zbavíme té blány." A tak jsem se ještě ten den objednala a příští týden jsem ležela v nemocnici. Na lačno, takže mi bylo parádně blbě. Naštěstí mě vzali poměrně brzo, takže jsem si nahá, zakrytá plachtou jela na sál, pokecala jsem si asi s deseti doktorama, kteří kolem mě stáli a zkoumali místa kam slunce nesvítít. Korunu tomu nandal hlavní operující doktor, když mi řekl "Jen se nebojte slečno. My vám to opravíte, to bude jedna báseň" a pak mi pustili do žíli fet a já usnula a probudila jsem se oblečená (kouzlo?!) v posteli... celá od krve. Krása!
Ještě dva dny ze mě tekla krev, jak při krámech, ale pak se to razantně zlepšilo. Tři týdny jsem měla zákaz píchání, aby se mi to tam nepochroumalo (asi aby nepraskli stehy, nevim). A když jsem nesla zprávu o operaci doktorce na gyndu, opravdu jsem si jistá, že doktor měl skvělý smysl pro humor, protože na zprávu mé doktorky, kde bylo něco jako "Prosím o provedení discize hymenu, není průchozí ani pro malá zrcátka", odpověděl "Vše v pohodě, projde i velké zrcadlo" (no dobře, zrcátko, ale zrcadlo zní líp).
No a teď už víte, že klidně můžete píchat a přitom být vlastně panny ;)
Jakým stylem bys to podala?
Alisa | 
Matthias | 
1)Obdiv za otevřenost.Fajn,je to zvláštní téma,pravda,ale pojato vtipně a zajímavý,že tohle jde... 
2)To je ten přítel,co máš teď?
dobry-jmena-uz-jsou-pouzity | 
Zajímavé, nechtěla bych, nejen proto, že mám hrůzu z operací a doktorů... ale nepodávala bych to takovým stylem....