Říjen 2011

Proklatě dobrej Halloween

31. října 2011 v 17:53 | Sticky Bubblegum |  diary
Na dnešní den jsem se skutečně těšila. Ne, nemyslím tím, že jsem se těšila na pondělí a až půjdu po dlouhé době do školy a tak dále. Těšila jsem se, protože je Halloween. Dýni jsem měla vyřezanou už několik dní dopředu, halloweenskou výzdobu ve formě svíček, žároviček s dýněma, netopýrkama a lebkama už mám téměř měsíc. Na dnešní den jsem chtěla nahodit i "halloweenský look" a vzít si na celý den barevné kontaktní čočky a své triko, které mohu nosit jenom jednou v roce, aniž bych vypadala divně s nápisem "I love Halloween!" a strašidelnými obrázky. Jo a samozřejmě mám připravené filmy, které chci dnes vidět, při svém halloweenském maratonu - Halloweenská noc, Halloween a pak Chlapec v pruhovaném pyžamu - což bude asi největší horor. Každopádně, jak to asi dopadlo?

Už ráno to začalo poněkud mizerně. Mé "scary" tričko nikde není a já chvátám do školy, takže na sebe navléknu rolák. Snažím se nandat kontaktní čočky, ale jelikož jsem je nikdy neměla a nemám na to ten správný grif, akorát pak hodinu brečím a čočky jsem si stejně nenadala. Ani ve škole se to nepovedlo a že se Blacková snažila. Spolužačka mi držela oko, abych nemohla mrkat a Blacková to zkoušela snad dvacekrát, marně.
"Nevadí, nevadí, až přijdu domů, tak si pustím filmy, zapálím všechno, co hoří (myslím svíčky samozřejmě) a bude to v pohodě," říkám si. Ráno jsem si to opravdu myslela, ale... Ve středu píšeme snad ze všech předmětů, co máme a já nemám zápisy, takže jsem si napůjčovala všechny sešity, které musím dnes přepsat a zítra vrátit. Chvátala jsem na kurz angličtiny, pak k doktroce, pak přes celé město domů - kam jsem došla až teď!!! Co jsem zjistila jako první? Má dýně/lampion mi na balkoně poněkud napůl zhnila a napůl zmrzla, takže svítit budou leda svíčky (a s mým štěstím ještě něco dneska zapálím). Ale jak říká má psycholožka, nač se stresovat ze zbytečných věcí. Stále zůstávám pozitivní a až přepíšu všech deset tisíc sešitů, určitě se ještě najde čas alespoň na jeden film, no ne?

Mimochodem, vím, že jsem tuhle fotku přidala na blog už loni, ale stejně...


Snail mail

30. října 2011 v 18:24 | your StickyBubblegum |  diary
Pár dnů jsem nebyla doma (ehm... od úterý) a mám tu záplavu dopisů! Před necelým měsícem jsem si na jedné anglické webovce, která slouží k hledání přátel po celém světě, vyměnila s několika holkama adresu s tím, že si napíšeme. Bylo mi jasné, že dopis z Ameriky nedorazí za den, ale počkala jsem si "krásné" tři týdny. Teď jsem dočetla všechny dopisy - z Ameriky, Anglie a Finska.

Nejvíce mě pobavila Kelly z Ameriky - jako zajímavost o svém městě napsala, že mají největší procento těhotných teenagerů v Americe. Jen na její škole je 40 těhotných holčin. Teď se koukám, napsala jsem, že bydlí ve městě. Já si pod pojmem město vybavím paneláky, náměstí, obchody... Její město je však plné farem a podle toho, co píše, má ve městě asi jenom školu.

Kayleigh (ehm... kdybych ji potkala, nevím, jak bych jí říkala, protože totálně netuším, jak se její jméno čte) mi poslala v obálce několik mincí a strašně se v dopise strachovala, jestli mě/jí nezavřou a jestli to není zakázané nebo mimo zákon. Až budu posílat dopis s mincemi já jí, spíš se budu bát, že mi nějaký dobrák na poště ty mince čmajzne, než že mě zavřou.

Jdu si ty dopisy přečíst, ještě jednou - pár slov stále nemůžu rozluštit. A zítra je Halloween... jak já se těším - hororový maraton, děšení lidí s barevnýma kontaktníma čočkama, ...

Město zlomených srdcí

25. října 2011 v 14:09 | your StickyBubblegum |  poezie
Vím o jednom místě, kde neustále prší,
říká se mu myslím, město zlomených srdcí,
slzy s krví se mísí a z nich rodí se déšť,
lidé v tomhle městě, žalem nechávají se vést.

V tom městě zlomených srdcí,
lidé stále pláčou, pláčou jen je nech,
v tom městě den je nocí,
pláčou i andělé, pláčou krev,
město zlomených srdcí,
jde z něj jenom strach,
i ta srdce pláčou,
kap, kap, kap, kap, kap...

A na tomhle místě, i já párkrát byla,
myslím, že i ty's ho někdy navštívila,
šílená zoufalstvím, chtěla jsi z něj pryč,
útěk nebyl lehký a tak klidně křič.

V tom městě krvácejících srdcí,
je neustále déšť, hořký a vlahý,
lidem se žal neustále vrací,
nemizí, stále hlubší a tmavý,
město zlomených srdcí,
láska je tu pro ně vrah,
a tak pláčou, a tak prší,
kap, kap, kap, kap, kap...

Stalking - utíkej, než tě dostane

20. října 2011 v 12:03 | your StickyBubblegum |  diary
Asi není obtěžování, jako obtěžování. Co už je vlastně stalking a co jen nevinné "stopování"? Když tě někdo jednou sleduje? Když tě někdo sleduje stokrát? Když ti napíše neznámé číslo SMS? Když ti neznámé číslo píše dvacet SMS za den? Nejde o počet, ale o tvůj vlastní pocit. Pokud tě sleduje kluk, jen proto, že se tě bojí oslovit a chce vědět, kde bydlíš, aby ti mohl dát do schránky dopis, ale nic jiného zatím není, je to určitě něco jiného, než když tě nějaký muž sleduje přes celé město a následně ho potkáváš podezřele často u svého baráku (a přitom tam samozřejmě nebydlí - kdyby to byl tvůj soused, nemusí to být stalker, ale jen sklerotik, co tě sledoval, aby trefil domů).

Uvedu pár příkladů, které se stali mě, ale rozhodně to není stalking v té závažnější formě. Tedy, doufejme…

Otrapa v autě
Seděli jsme s kámoškou na lavičkách u úřadu a přišel za námi chlap, který se ptal, jestli nevíme, kde je jedna nejmenovaná ulice. Asi jsem byla hloupá, ale odpověděla jsem mu. (Mělo mi být hned podezřelé, že je to a) Rom, b) je mu tak čtyřicet a rozhodně na té zmiňované ulici žije, protože tam žijí jen lidi, jako byl on, takže musel vědět, kde ta ulice je.) Chvíli dělal blbýho, jako že neví, jak to myslím. Pak z něj vylezlo: "Holky, já tu mám auto. Tak pojedete se mnou a zavezete mě tam jo?" Když jsme řekly, že nemůžeme, tak přešel na "lehčí formu", že s ním půjdeme na kafe/čaj/do kina,… Tak jsme mu odpověděly, že máme přítele. Načež z něj vylezlo, že to ničemu vůůůbec nevadí a že půjdeme alespoň na panáka. Začaly jsme mu tvrdit, že nám je šestnáct, i když nám samozřejmě bylo o dva roky víc. Ani to ho neodradilo. Raději jsem vzala mobil, předstírala, že nám píše mamka a že musíme jít domů a rychle jsme se zdekovaly. Byly jsme skoro u mého baráku, když na nás začal troubit někdo v autě - TEN CHLAP! Jel směrem k nám a něco neustále mlel. Nechtěla jsem, aby věděl, kde bydlím, tak jsem samozřejmě náš barák obešla a pokračoval v cestě. Pořád jel za námi! Nasadily jsme tempo a zašly do parku, kam se autem vjet nedá a silnice tam nevede. Půl hodiny jsme tam seděly a až pak, když jsme nikde neviděly jeho auto, jsme šly domů.



Plesová sezóna - moje šaty?

17. října 2011 v 12:17 | your StickyBubblegum |  diary
Přípravy na ples budou sami o sobě dost zábavné. Když jsem šla na nějaký ples, moc jsem to neprožívala. Proč taky, když se nejednalo o můj ples. Stačilo se hodinu před začátkem namalovat, nahodit oblek (ehm šaty), případně oholit nožky a bylo to. Jenže teď se má jednat o můj ples, na který jsem mimochodem ani nechtěla jít! Když už se tedy donutím a půjdu na něj, tak chci alepoň vypadat líp, než nejlíp. Návštěva u kosmetičky (za účelem vytrhání obočí, apod.) bude samozřejmá. Přemýšlím nad návštěvou kadeřnice, ale já ty plesové účesy nesnáším, možná půjdu jednom s rozpuštěnými vlasy. Líčit se budu doma (od čeho bych jinak měla ty instantní stíny a maminku). Ovšem největším oříškem je výběr šatů. Neříkejte mi, že vy jste si šaty na svůj ples už vybraly?

Nejde jen o samotný výběr šatů, ale také o rozhodnutí - jsou lepší šaty koupené nebo zapůjčené? A když si je zapůjčím a stojí to tolik tisíc, jako kdybych si nějaké koupila, má to cenu? A jsou lepší koupené z internetu, jiného města nebo města kde bydlím? A nebude ty šaty na sobě mít i spolužačka? A budou mi ty šaty vůbec? A jakou si vyber barvu? A dlouhé nebo krátké? Ježiši! Já na ten ples raději nejdu! Ne, žertuji. Každopádně, výběr oblečení mi opravdu nikdy nečinil takové problémy. Raději to pojmu, jako článek, kdy já radím vám a ne že vy radíte mě. Třeba se k něčemu dopracujeme.

Jediné, v čem jsem momentálně rozhodnutá, je fakt, že si budu šaty půjčovat v Praze v jednom skvělém salonu!

Je Sticky B. komerční?

14. října 2011 v 18:29 | your StickyBubblegum |  diary
Asi jste si nevšimli, protože vy, co jste sem chodili už od začátku blogu, sem nechodíte, protože je teď můj blog o něčem zcela jiném a vy, co tu právě jste, jste tu poprvé a pravděpodobně naposledy, ale stejně... Jistá kamarádka mi naznačila, že jsem já (ne, to vlastně neřekla), že můj blog, je v poslední době poněkud komerční. Nebudu tvrdit, že se tu neobjevují reklamní články, protože v některých měsících jich je převaha. To, oč mi jde, je touha uvést vše na pravou míru. Zatím si nikdy výslovně na reklamní články nestěžoval, protože ač jsou reklamní (což většinou asi poznáte), tak se je snažím psát opravdu "od srdce". Nenapsala bych článek, kde vychvaluju batoh nebo nějaký výrobek, aniž by se mi opravdu nelíbil nebo mě nějakým způsobem nezaujal. Pak také publikuji články, které jsou mi svým způsobem "ukradené", což pro mě znamená, že se mě článek příliš netýká, ale zároveň se nejedná o něco, s čím nesouhlasím (viz. článek o hrách pro dívky - sem tam si nějakou zahraju, ale zase nebudu vykřikovat "Zahraj si, zahraj si! Je to nejlepší hra na světě!). Můj blog může v posledních měsících působit poněkud komerčně, ale já nikdy komerční nebudu. Nikdy bych nenapsala a neumístila článek propagující cigarety nebo alkohol (to mě právě napadlo, samozřejmě věcí, které bych nepropagovala je asi tak milion).

A proč to dělám? Proč píši propagační články? Jo, je to částečně kvůli penězům, ke kterým jiným způsobem momentálně nepříjdu. Vy byste snad odolali, kdyby vám někdo poslal nabídku - "Napíšeš článek, dostaneš XXX Kč"? Ne, neodpovídejte! A proč se tu občas objeví článek, který není ode mě (viz. Mary-Ane, Janča a další)? Protože se jedná o komerční články, které já nechtěla napsat.

Pokusím se to trochu omezit, ale nic neslibuji. Ovšem v reklamních článcích vidím i jisté plus. Pokud jsem daný článek opravdu psala já (poznáte podle podpisu u článku), tak se snažím napsat ho tipem užitečných rad nebo vás alespoň lehce inspirovat.

Hudební bádání

11. října 2011 v 17:49 | your StickyBubblegum |  music
Když se díváte na videoklipy, berete to jako zpestření samotné písničky nebo máte, stejně jako já, ve videoklipech hledat příběh a jste schopni klip shlédnout klidně dvacetkrát za den, než odhalíte všechno, co vám chce sdělit? Já v poslední době na analýze videoklipů doslova ujíždím - no asi nemám nic lepšího na práci nebo nevím proč to dělám. :D Chcete si vyzkoušet, co všechno jste, ve videoklipu a textu písně, schopni odhalit a jak na to může mít každý jedinec jiný názor? Tak se zapojte do menšího "pokusu". Přikládám X videoklipů a X písní. Buď si vyber jenom jednu píseň a nebo klidně všechny a do komentářů napiš, co nejpodrobnější analýzu - o čem je příběh ve videoklipu (případně o čem je příběh ukrytý v textu). Pak napíšu ke každému songu i svůj názor a můžeme to společně porovnat.

Nabídka v CČ


Dekorace na zeď

11. října 2011 v 15:21 | your StickyBubblegum |  promotion
Chceš mít pokoj podle nejnovějších designových trendů? Nebo jsou ti trendy fuk a dáváš přednost své vlastní kreativitě? V každém případě se ti jistě budou líbit dekorace na stěnu

Onlinovky pro dívky

11. října 2011 v 15:20 | your StickyBubblegum |  promotion
Líbí se Vám počítačové hry, ale už se Vám tolik nelíbí to, jaké hry jsou většinou nabízeny? Také Vám připadá, že je to všude samá bojová hra pro kluky, střílečka, skákačka, že všude teče spousta krve? Tak právě pro Vás, které byste si rády zahrály něco podle svého vkusu, jsou tady super hry pro dívky, ve kterých najdete všechno, co se holkám líbí a co rády hrají.

Soutěž: Ponožky na nožky

6. října 2011 v 17:30 | your StickyBubblegum |  souteze

Ponožky na nožky
. Ano, když ponožky dostaneme na Vánoce nebo k narozeninám, tak se rozčilujeme, protože jsme mohli dostat tolik lepších dárků! Ale co když můžete ponožky dostat jenom tak a zadarmo? U mě jsou ponožky nedostatkovým zbožím, jelikož je neustále ztrácím, jsou mi z ničeho nic malé nebo se mi na palcích objevují dírky. Pokud se tohle děje i tobě a nějaké ty ponožky by se ti zrovna hodily, tak neváhej a čti dál!

V soutěži, kterou jsem uspořádala společně s Lady Vanilkou, můžete vyhrát 4 balíčky ponožek po 5 kusech! Dva balíčky ponožek jsou určené pro slečny - odpovídají tomu nejen velikosti, ale i barvy. Další dva balíčky jsou pro pány, takže můžete vyhrát ponožky nejen pro sebe, ale i pro svého přítele nebo pro taťku. (Dát mu k narozkám ponožky bude krásná pomsta!)


Soutěže se můžete zúčastnit ZDE - je přehlednějśí, když odpovíte přes formulář, než přímo do komentářů nebo na e-mail.



A jak vypadají ponožky, které můžete vyhrát?

Rty k zulíbání

1. října 2011 v 10:48 | your StickyBubblegum |  liceni
Nevztahuje se k článku:
Hledám někoho, kdo by mi udělal design, takže budu ráda, když se mi nějaká šikovná grafička ozve na meil, do komentu nebo na FB. Díky :)

Chceš aby tvé rty byly krásné a opravdu k zulíbání? Pokud tě trápí popraskané nebo oteklé rty, tak čti dál. Určitě to znáš, nejen kvůli počasí nebo neustálému okousávání rtů zuby, občas rty bolí, jsou popraskané, suché s oschlou kůží a rozhodně nevypadají sexy a jako z reklamy na rtěnku. S tím si můžeš snadno poradit a během pár dnů péče, můžeš mít rty hebké a krásné. Samozřejmě pokud se budeš rad držet pravidelně, tvé rty už zůstanou skvělé navždy.