Březen 2011

HG - Síla vzdoru

31. března 2011 v 19:58 | your StickyBubblegum |  tips
Pokud jste fanoušci Hunger Games, jako já, tak vás zajisté těší fakt, že začátkem dubna u nás konečně vychází třetí a zároveň poslední díl Hunger Games - Síla vzdoru. Přečetla jsem si první kapitolu a už jsem doslova celá nadržená, až si knihu přečtu celou. A také se těším na plánovaný film, protože HG mě pohltily víc než Stmívání. O těchto knihách jsem už několikrát psala. Na Kamoska.cz, myslím, že i na Krásnou a na blogu také najdete několik článků, takže pokud nevíte o co jde, rozhodně si přečtěte alespoň článek (pro info) nebo ještě lépe - hned si ty knihy běžte koupit!

Jestli si chcete přečíst první kapču třetího dílu, tak můžete: ZDE (v levo dole)

Interbeauty

30. března 2011 v 17:18 | your StickyBubblegum |  diary
Jelikož teď nemám čas na napsání inteligentního článku, opět shrnu fakta, co se momentálně dějí okolo mě. Ve škole se všichni pomátli, takže píšeme čtvrtletky, spousty normálních písemek a do toho samé úkoly. Začala jsem dělat autoškolu, takže do toho samá dopravní značka a předpis. Mám několik nových brigádiček, takže ve volném čase je to samá "swigner párty" (to zní blbě, ale psala jsem o tom článek, nebyla jsem na ní :D), "malíři a podlaháři", "legíny a nová trička" a podobně. Samozřejmě na všechny zmiňované věci hodně kašlu nebo je přesouvám, protože nejvíce času jsem s boyfriendem.

A taky, jen tak pro info, v pátek budu v Praze (čteš to Mary-Anová?! :D). Jedu na veletrh Interbeauty, kde mám domluvenou proměnu. Už vím, co mě tam bude čekat, neřeknu detaily, ale budu opálenější, zmalovanější, s pořádným páčem na hlavě a s nehtíčkama, kterýma vám vyškrábu oči. (Ne)Musíte se bát, protože u toho bude kameraman a fotograf, takže určitě uvidíte, jak budu (ne)vypadat :) Jede také Wendy Felton, takže doufám, že si s ní zase pokecám.

V anketě pod článkem můžete vybrat, o čem bude další článek.

Líčení pro speciální příležitost

29. března 2011 v 13:57 | your StickyBubblegum |  liceni
Extra líčení
Většinou články o líčení psát nechci, protože se normálně moc nelíčím a nechci podporovat náctileté ve zmalovaností, ale jsou příležitost, kdy se hodí být pěkně namalovaná. Na diskotéce, na zábavě, kde se ti někdo líbí, do divadla nebo na nějakou podobnou příležitost. Proto následující líčení, které používám jen při zvláštních příležitostech, neberte jako návod na každodenní líčení, ale jako inspiraci na nějakou speciální příležitost.

Tvář
Že se má začít s líčením tváře je asi jasné, protože když si prvně dáš stíny a řasenku, make-up se ti bude nanášet špatně. Před nanesením make-upu můžeš použít vyhlazující bázi, která pleť hezky vyhladí a při nanášení make-upu se vyhneš oschlé kůži kolem nosu nebo na bradě, nerovnoměrným mapám a podobně. Poté následuje nanesení make-upu, který rozetři opravdu rovnoměrně a po celém obličeji (až k uším a dolů k bradě), vyhneš se tím trapasu, když si někdo všimne nerovnoměrného přechodu make-up/normální kůže. Aby make-up dlouho držel, je dobré zafixovat ho pudrem, buď klasickým, nebo třpytivým.
Můj tip:

Ask me now - odpovědi

28. března 2011 v 11:18 | your StickyBubblegum |  diary
Máš ráda popcorn? Jakou příchuť?
Miluju popcorn. Nejlepší je šunkovej a sladkej, ale sýrovej taky ujde. :D

(Další várka xteen, ale i dost dobrých otázek v CČ)

Tik tok, tik tok

27. března 2011 v 14:19 | your StickyBubblegum |  promotion
Nedávno byla u nás ve třídě celkem vtipná diskuze, když se spolužačky bavily o hodinkách. Spolužačka měla dámské hodinky, které nefungovaly nebo spíše fungovaly, jak se jim chtělo, ale byly pěkné. A ta druhá na to: "To je jedno, že nefungujou, hlavně když jsou hezký na pohled." A ona to je asi pravda. Vždyť čas si můžeme hlídat na mobilu, na kostelních hodinách, v každé větší budově jako je škola, úřad a podobně, jsou hodiny, aby měl každý přehled o čase, tak proč vlastně nosit hodinky na ruce? Jasně, pro parádu!

Mám kamarádku, která je na hodinách doslova závislá. Má hodinky v různých barvách, aby si je mohla měnit podle toho, co má zrovna na sobě. Podobně to má i maminka, která má hodinky Playboy, které jsou bílé, takže se hodí ke všemu, ale pak také hodinky růžové, černé a zlaté. Já hodinky nikdy moc neřešila, ale pak jsem narazila na e-shop a tam jsem se zamilovala.

Ask me... now

25. března 2011 v 15:59 | your StickyBubblegum |  diary
Má trpělivost je u konce. Nevadí mi odpovídat na vaše otázky, ale odpovídat na otázky, které jsou pořád stejné mě opravdu rozčiluje. Hlavně když jde o "Umíš dělat layouty?" "Kdo ti dělal layout?" "Uděláš mi layout?" "Uděláš mi na blogu reklamu?" "Hlásneš mi na xteenu?" Atd., etc., ...

Takže pokud máte nějakou (podobnou) otázku nebo cokoliv na srdci, nemusíte si mě kvůli tomu, abyste se zeptali přidávat na FB, přidávat na ajsko a podobně. Jestli se chcete na něco zeptat (na cokoliv), ptejte se do neděle pod tento článek do komentářů a já na vaše dotazy (i na ty hrozný dotazy ohledně layoutů) odpovím. A když se mě někdo zeptá i pak, tak už začnu vraždit! :D

Bubblegum

"Zdravý životní styl"

24. března 2011 v 16:50 | your StickyBubblegum |  problem
Ze všech stran slýchávám o tom, že je velmi důležité mít zdravý životní styl, který je ale velmi často zaměňován s dietami. Proč vlastně nějaký zdravý životní styl? Přece aby naše tělo bylo zdravé a fit, nejde jen o hubnutí, protože je přece krásné, když jsou dívky na správných místech zakulacené, řekl by módní návrhář a šel by vyhodit pár modelek, které přibraly kilo a na jeho přehlídku se už nehodí.

Téměř každý magazín pro ženy hlásí, že v něm najdete ty nejnovější informace o skvělé dietě a do měsíce jste o deset kilo lehčí a vaše tělo je podobné přírodě Alpských hor, jak je zdravé a svěží! Ano, takže když budeme každý den jíst spoustu zeleniny, jako je salát, brokolice, rajčata nebo třeba kukuřice, vynecháme ošklivé věci, jako je maso, čokoláda a pečivo budeme automaticky zdraví? Lidé, kteří tohle tvrdí si asi nikdy na králíky nevydrželi hrát déle, než pár týdnů, protože po nějakém tom roce, by jim došlo, jakou dělají chybu. Může to být chyba ze zdravotního hlediska, kdy budou mít sice určitě vitaminy ze zeleniny, ale další, které jsou v masu a potravinách, které oni však nejí, jim budou scházet, ale také chyba, co se týče nervů.

Znám spousty krásných a hubených žen, které by mohly vystřídat modelky na předních stránkách časopisů, ale na druhou stranu by se o nich dalo psát jako o bláznech, uzlíčcích nervů nebo velmi nestabilních lidech. Proč tomu tak je? Zkuste si to představit. Celé dny jíte zeleninu, sem tam ovoce nebo rýži, aby se neřeklo. Vždyť každý normální člověk si občas potřebuje užít a lidé si život nejlépe užívají pomocí dvou věcí, z nichž jedna je právě dobré jídlo. Vždyť to sami znáte, když má přijít někdo důležitý na večeři, nakoupíte nejlepší ingredience, několik hodin jste v kuchyni, abyste vše řádně vykuchali, podusili či jinak potrápili a výsledkem je, pár talířů s jídlem. Několikahodinová dřina, kvůli kusu žvance, ale vždyť to za to stojí. Neznám šťastnější lidi, než ty dobře najezené a když nám není nejlépe, čím žal nebo trable zaháníme? Kostičkou čokolády nebo zmrzlinou, nějaké cereální zrní nebo hlávka zelí, by nám náladu asi moc nespravili.

A tak až zase uslyšíte od kamarádky nebo od nějakého odborníka o tom, jak je hrozné, že právě jíte bagetu a ne mrkev a že byste měli dodržovat zdravý životní styl, můžete jí nebo mu na oplátku podat časopis, kde se píše o tom, kolik lidí ročně zemře na anorexii, bulimii nebo podvýživu a že vy to číslo zvyšovat nehodláte.

Dětské pohádky před spaním, to je dětství.

22. března 2011 v 12:37 | your StickyBubblegum |  promotion
Díky svým malým bratránkům jsem si na něco vzpomněla. Na to, když jsem byla malá, jak ráda jsem poslouchala pohádky. Jak jsem si na to vzpomněla? Když hlídám jednoho z těch čtyřletých prcků, kteří pořád chodí k notebooku se slovy "Nitolto, můžu si zahját hju?" (a věřte, že je na svůj notebook nechci pouštět z mnoha důvodů, ať už jde o jejich ulepené ručičky ze sladkostí nebo o vervu, s jakou mlátí do klávesnice), tak to vždycky skončí slovy "Tak mi pusť nějakou pohádku. Polájní expres, šjeka nebo Páni kluci."

Omalovánky místo SPK

21. března 2011 v 10:24 | your StickyBubblegum |  promotion

Ve škole to občas bývá dost nuda, to zná asi každý že? Nejde jen o ty řeči učitelů, které občas nikoho skutečně nezajímají, to je naší povinností sedět, mlčet, dělat, že nás to zajímá a psát si zápis. Občas jsou ale hodiny, které jsou do slova a do písmene ztrátou času. Něčím takovým jsou suplované hodiny, kdy suplující učitel nemá páru o předmětu, který má suplovat a tak pronese "Buďte potichu a dělejte si, co chcete" nebo "Opakujte si," což je to samé, jako kdyby řekl "Máte volnou zábavu, řvěte, hulákejte, hlavně když mi za to zaplatí." Kdyby se taková hodinu zrušila, posunul se celý rozvrh a my mohli jít o hodinu dřív domů, bylo by to lepší pro každého, ale bohužel, to se povede málo kdy.

Už aby bylo léto...

20. března 2011 v 15:03 | your StickyBubblegum |  promotion
Ani byste nevěřili, jak já se těším na léto! Vlastně nepotřebuji léto, pro začátek by mi stačil alespoň květen. V květnu mám narozky, začíná být to pravé teplo, takže můžu zahodit mikiny a dlouhé rifle. I když se už pomalu blíží vysvědčení, tak se příliš testů nepíše a je to samé suplování, protože učitelky pořád něco zařizují ohledně maturit, uzavírání známek a pokud jich máte dost, nechají vás být. V květnu bych dle plánu také měla dokončit autoškolu, a pokud se stane nějaká strašlivá katastrofa a já udělám závěrečky, tak ze mě bude nový postrach silnic. Pak tak nějak přijde červen, na který se těším ještě víc. Vždyť je to už jen měsíc do prázdnin! Učitelky už nemůžou tolik prudit, protože nějaké zkoušení a učení nemá cenu, takže se to snažíme ukecat tak, že si každou hodinu povídáme, jedeme na nějaký výlet (s falešným názvem "exkurze") a podobně. Na tenhle červen se navíc těším ještě z jednoho extra důvodu - pojedu do Londýna. Sice jenom na pár dnů, ale lepší než nic. A než se naděju, tak tu bude červenec = PRÁZDNINY! A co znamenají prázdniny? Jasně, pro každého něco jiného, ale pro mě především (teď si vypůjčím slova z jedné písně):

Jak se zrodila Sticky Bubblegum?

19. března 2011 v 10:00 | your StickyBubblegum |  diary
Odpovědi na vaše nejčastější a také nejzajímavější (možná nejdivnější) otázky, týkající se mé přezdívky.

Proč máš přezdívku Bubblegum?

Ne, nečekejte žádné intelektuální překapivé věci jako, jednou se mi o tom zdálo a byl to osud! Bubblegum jsem proto, že tak cca před rokem, když jsem každý pátek po škole chodila s Blackovou a kamarádama do No.One (bar). Samozřejmě na mě nemohla chybět růžová barva. Jeden z kámošů mi právě díky tričkům a tílkům růžové barvy řekl, že vypadám jak žvejkačka. Od té doby mi říkali "Žvejkačko" neustále, tak jsem je jednou chtěla šokovat a vzala jsem si do No.One bílé triko. Když jsem vítězně pronesla, že dnes nevypadám jako žvejkačka, setřeli mě... "To teda vypadáš. Akorát teď seš Orbitka." A tak mi ta "Žvejkačka" už nějak zůstala.
(Pro méně chápavá Bubblegum je anglicky žvejkačka ;))

Máš ráda žvejkačky?

Ano, žvejkačky ráda mám. :D Hlavně ty napůl mentolové ("pálivé") a napůl ovocné.

Jsi žvýkací?

To je velmi zapeklitá otázka. Občas když jdu po venku, tak mě málem "žvejkne" auto. Můj milý boyfriend do mě zase neustále kouše a to ani nemluvím o Hryzalovi (našem psisku), takže jsem došla k závěru, že asi jsem.

Proč jsi "Sticky"?

Sticky znamená lepivá, ale opravdu to není myšleno tak, že žvýkačky jsou lepivé, tak proto budu Sticky. Původ to má trochu jinde. Víte jistě, že to chcete vědět? Já myslím, že ne, protože bych nebyla jen "Růžovka", ale "Ta nechutná perverzní a zvrácená růžovka Bubblegum". ;)

Tak co, napadají vás ještě nějaké otázky ohledně mé přezdívky? :D

Piercing

18. března 2011 v 12:12 | your StickyBubblegum |  jak
Pár článků o piercingu už jsem psala, ale byly to články o konkrétním piercingu - ret a obočí. V tomto článku bych téma piercingy celkově shrnula, ale berte ohledy na to, že osobní zkušenost mám jen s piercingem ve rtu a obočí, zbytek je mi znám pouze z vyprávění kamarádek, které podstoupily "propichovací akci" i na jiných částech těla.




Pokud se chystáš na piercing, nejdříve se rozhodni, jestli navštívíš speciální studio, kde ti piercing udělá odborník nebo zda to riskneš a necháš si piercing udělat levněji od amatéra, například od kamarádky. Pokud se rozhodneš pro první možnost, najdi si tetovací nebo piercingové studio, které je nejblíže tvého bydliště, ale zároveň znáš někoho, kdo s ním má dobré zkušenosti, protože jít do prvního studia, které najde, není nejlepší. V našem městě jsou tak tři až čtyři studia a do dvou z nich bych rozhodně nešla! Nezapomeň se ve studiu o všem informovat - zda si máš na den, kdy ti budou dělat piercing přinést vydezinfikovaný šperk nebo zda ti ho poskytnou, kolik to bude stát, abys nebyla překvapená a podobně.

Thank you for nothing...

17. března 2011 v 10:00 | your StickyBubblegum |  music
Aneb díky za nic...


Tahle písnička od slečny jménem Yohanna Troell, není pěkná jen díky svému textu, melodii a jejímu hlasu, ale především proto, že ten text je pravdivý a píseň je určena 'dětem', které jí šikanovali, když byla malá. Viděla jsem o ní dokument, ve kterém všechny své zážitky o šikaně vyprávěla. Nejvíce jí mučili a smáli se jí, kvůli jejímu nosu. Když byla malá, byla opravdu moc pěkná, ale dětem na ní vadil její "čarodějnický" nos a tak jí začali šikanovat. Dokument jsem viděla tak před 5 lety, takže si nepamatuju její konkrétní vzpomínky. Vím jen, že pak jí rodiče přeložili na jinou školu, kde jí ale začali šikanovat také. Proto se začala výstředně (goticky a čarodějnicky) oblékat, aby v nich budila hrůzu. Byla hodně zakomplexovaná, právě díky těmhle svým spolužákům a začala sama věřit tomu, že je opravdu ošklivá a divná, až pak jednou... To už nebyla dítě, ale stala se z ní ještě hezčí slečna, jela na dovolenou (nevím do jaké země). Popisuje, že když vešla do dveří, všichni se po ní otáčeli, ale né, že by si o ní mysleli, že je divná. Oni si mysleli, že je krásná! V té zemi si našla přátele, myslím, že i přítele a také jí došlo, jak krásná ve skutečnosti je a pak jí nějak napadlo napsat tuhle píseň a natočit dokument o šikaně...

Text a můj překlad v CČ
(Překládala jsem to narychlo během pár minut, tak to nemusí být zcela přesné. Podstatu textu jsem ale zachovala.)

Jak dýchat mám ?!

16. března 2011 v 12:00 | your StickyBubblegum |  poezie
Chodím zářící temnotou, počínající černotou,
Ač vlastně chodím prázdnotou,
Naivně hledám ruku tvou.
Ruku tvou ztracenou,
S hlavou svou zmatenou,
Asi nikdy nespatřím tě…

I když je to zoufalé, bloudím dál,
Prázdný sál.
Ty by ses bál.
Já však znova se ptám,
Kam ses mi schoval?

Prázdná nadějí, čekám, co osud mi nadělí,
Ptám se, zda obstojím,
Nebo zda uletět mám.
Ano, nejspíš mám uletět,
Zmizet v dál.
Zas' by ses bál?
Nebo se vzdal?

Já se však nevzdám, hledám dál,
Bloudím temnotou zářící,
Míjím hranici hořící,
Vidím svůj obličej plačící.
Plná a však bez naděje, hledám zbytečně dál…
Ne nevím jak dýchat mám!
Bez tebe…
Netuším ani jak zmizet z téhleté temnoty!
Do nebe…



Tápu tmou, natahuji ruku svou,
Hledám tu tvou.
Přijď a zachraň mne.
Neříkej, že ti nechybím.
Nezapřeš to!
Já to vím…

Aspoň řekni, hledáš mě?
Chci jen vteřinu uvěřit, že se o to pokoušíš.
Nebo mi jen zašeptej, že mi odpouštíš!
Sražená na kolena, klečím tu v prázdnotě,
Objev mě, se, a vrať mi víru,
Ať alespoň jednou mám v duši mír,
Vrať mi kousek mého klidu.

Ne, já vím, že se to nestane!
Ten žár ve mně ustane.
Jednou musí utichnout,
S žárem všechny chtíče, touhy,
I ty vzpomínky na okamžik pouhý.

Už roky tápu temnotou,
Plíce topím černotou,
Žíly plním nicotou…
Nejsem bytostí bezduchou,
Tělo mé, ještě víc bledé, nehybně leží,
Už nehledám ruku tvou…

Né, nemysli si,
já zemřu jindy,
naděje zhyne poslední
a má naděje nezmizí nikdy.

Co má největší vliv na můj způsob oblékání?

15. března 2011 v 14:32 | your StickyBubblegum |  problem

Když si položím otázku, co má největší vliv na můj způsob odívání, asi bych jakožto sedmnáctiletá dívka měla odpovědět, že móda. Měla bych nosit trendy a nové kolekce oblečení, které speciálně návrháři vymyslí pro určitý rok. Měla bych v zimě běhat v krátkých kožených bundičkách, úzkých kousavých tričkách a nejlépe v kozačkách nebo na podpatku. Představte si, že byste nějaký den vyšli oblečení právě v tomto oblečení. V botách byste nejspíš několikrát uklouzli na ledu nebo se alespoň zabořili podpatkem do sněhu nebo mezi dlaždičky. Nohu budete mít tak zmrzlou, že nebudete cítit prsty a hrozí také promoknutí nejen boty, ale i ponožky. V úplném tričku se nebudete moci skoro nadechnout a bude skvěle obepínat každý kousek těla, takže třeba i ten malinký špíček, který se nám bez trička nezdál, tak výrazný. V bundě možná budeme vypadat reprezentativně, ale rozhodně nás moc nezahřeje a umrzneme dřív, než někam dojdeme. Co je totiž účelem oblékání? Ano, možná někteří puritáni vymysleli oblečení, aby se nemuseli dívat na nahé lidi běhající kolem, ale u oblečení jde, alespoň podle mě, o to, aby co nejvíce zahřálo. V létě, kdy je klidně i přes třicet stupňů celsia, to není zase takový problém. Postačí mi tílko, kraťasy nebo sukně, klidně jen plavky. Jenže když přijde podzim a zima, začne to být horší. Pamatuju si doby, kdy jsem chodila v zimě, když všude byl sníh, jenom ve slabé bundě bez mikiny. Dnes bych ovšem nevyšla bez svetru, teplé mikiny, ještě teplejší bundy nebo kabátu, džínů a místo kozaček mám teplé semišové zimní boty se speciální podrážkou, takže mi nehrozí, že se na každém kroku budu muset zvedat ze země. Nezapomínám ani na šály, rukavice a čepice. Když jdu takhle zahalené po městě a potkávám dívky v sukních a legínách, které se na mě opovržlivě dívají, lituji je. Sice vypadají moc pěkně, ale teplo jim asi není. A mě v té chvíli, kdy jdu po venku, nezajímá to, jak vypadá. Zajímá mě jenom to, že je mi teplo a že se nebudu muset bát nějaké nepříjemné nemoci. Když si tedy odpovím na otázku, co má největší vliv na můj způsob odívání, nebude to móda ani žádný styl nebo celebrita, co mě nejvíce ovlivňuje, ale bude to praktičnost oděvu.