10. února 2011 v 11:04 | your StickyBubblegum
|
Je snad tohle (viz. nadpis) smysl života?!
Není to dlouho, co se v televizních novinách objevila reportáž, o dětech, kteří nedaleko naší školy kradou v bytech a autech. Pro ty, kteří bydlí poblíž Stalingradu, nebylo překvapující, že děti jsou romské národnosti. Nemyslím si, že by byl jejich nápad, vloupat se do bytu a vykrást ho, ale také nemohu stoprocentně tvrdit, že děti poslali rodiče, kteří si jsou vědomi toho, že se jim nic nestane, když jim není 15 let. Rodiny, které žijí v rozpadlých domech nebo velmi malých bytech, to může fungovat tak, že matka je neustále na mateřské dovolené, otec je nezaměstnaný a bere podporu a aby si trochu přilepšili, pošlou své nezletilé dítě sem tam něco ukrást. I kdyby ne, tak dítě, které vyrůstá v takových podmínkách, asi nikdy nebude mít vysoké cíle. Jeho nejvyšším cílem bude dodělat základní školu a potom si co nejrychleji najít manželku, zplodit s ní pár potomků a pobírat podporu. Nemyslím si, že to tak je u každé z takových rodin, ale většinou asi ano. Nikdy jsem se nesetkala s Romem, který by pracoval třeba jako doktor, v bance ani v obchodě. Když je vidím pracovat, tak většinou jako zametače chodníků nebo popeláře. Neříkám, že popelář není důležitá práce, někdo odpadky odvážet musí, ale nepovažuji to za práci, kterou by dělal člověk s vysokými cíly.
Když rodiče dítěte budou mít jako nejvyšší vzdělání základní školu nebo výuční list, dítě se nebude muset moc snažit, aby se rodičům vyrovnalo. Řekne si, že táta pracoval celý život v továrně a tak tam bude pracovat také. Ale v rodinách, kdy mají rodiče několik vysokých škol, se asi často nestane, aby dítě nechtělo jít ani na střední školu. Jsou ovšem případy, kdy i dobré vzdělání rodičů může mít negativní vliv na vývoj a psychiku dítěte. Konkrétní příklad je, když dívka chce být návrhářkou nebo třeba pekařskou, protože jí daný obor jde a baví ji. Jenže matka, která má několik škol a je uznávaná doktorka nechce, aby její dítě bylo "jen" pekařkou a tak ho nutí do studia na školách, kde dítě není šťastné a pak třeba bude muset vykonávat povolání, které ho ani nebaví nebo nenaplňuje.
Něco podobného je, když dítě vyrůstá v rodině, kde rodiče kouří nebo holdují alkoholu. I když budou dítěti zakazovat alkohol nebo cigarety, dítě je neposlechne, protože když to mohou dělat jeho rodiče, proč by nemohlo také. A potom se lidé diví, že tolik mladých v dnešní době kouří nebo pije alkohol. Když jsem byla na pobytu v Anglii, moje host-mum si klidně v obývacím pokoji zapálila cigaretu se svou dcerou. Možná by to nebylo divné, ale té dívce bylo stejně jako mě.
Pokud dítě žije jen s matkou nebo otcem, protože má rozvedené rodiče nebo druhého rodiče ani nezná, může to mít také vliv na jeho vývoj. Hlavně v případě, kdy si rodič domů vodí každý týden nebo měsíc jiného "partnera". Potom se nikdo nesmí divit tomu, že se dítě třeba nikdy nevdá, ale bude žít promiskuitní život a bude se mu to zdát normální.

Když se podívám po své třídě, moje odpověď na otázku, zda mají mladí lidé v dnešní době nějaké cíle, by byla záporná. Ale když se podívám na své kamarádky a lidi, kterými se obklopuji ve svém volném čase, tak ty rozhodně své životní cíle, pro které by toho udělali opravdu hodně, mají. Moje bývalá nejlepší kamarádka si přeje už od šesté třídy být zubařkou. V současné době je na gymnáziu a pořád se svého cíle drží. Už si i šetří peníze na vysokou školu a plánuje, kam se kvůli svému budoucímu povolání odstěhuje. Když se ale zeptám ve třídě, kdo chce jít na jakou vysokou školu nebo čím chtějí být, neodpoví mi snad nikdo. Tenhle přístup nechápu, protože já sama mám poměrně dost cílů. Už od základní školy mě baví psát. Psát články, povídky, básně, dělat rozhovory a tak podobně. I když jsem na oboru ekonomické lyceum, plánuji jít na vysokou školu, která je zaměřena na literaturu nebo žurnalistiku. Díky tomu se snažím v tomto směru zlepšovat. Našla jsem si několik brigád jako redaktorka v internetových magazínech, založila jsem si blog, kam pravidelně přidávám své básně, povídky a články. Díky tomu se mi ozvali lidé z TV Nova, kteří chtějí, abych psala pro jejich internetové oddělení. Na e-mail mi často chodí vzkazy, jestli bych pro různé firmy a jejich produkty nenapsala článek a neudělala jim tím reklamu. Také vedu ve Žďáře kroužek Mladý reportér, kde s dětmi vydáváme náš časopis.
V budoucnu se rozhodně chci dostat na svou vysněnou vysokou školu, pracovat jako redaktorka v nějakém opravdovém časopise, čímž nemyslím ty naše bulvární noviny a podobně. Ráda bych vydala alespoň jednu svou knihu nebo sbírku básní, odstěhovala se do svého bytu v Praze nebo nějaké anglicky mluvící země a měla manžela, čemuž se v dnešní době, kdy dívky považují manželství za přežitek, hodně lidí diví. Jeden nesmírně chytrý člověk, který je můj oblíbenec, co se týče historie, řekl: "Existují lidé, po kterých nezbude nic, než plné latríny." A já nechci být takovým člověkem. Chci, aby po mě zůstalo něco víc, než jen děti nebo dluhy. Nevím, jestli jsou mé cíle vysoké nebo naopak nízké, ale pro jejich splnění udělám cokoliv a nikdy nepochopím většinu svých spolužaček, které mi odpoví, že jejich největší cíl je udělat maturitu a pak se to nějak vyvrbí.
Moc pěkný dess.