Bullet for my wolf - 3. část

10. srpna 2010 v 10:00 | your StickyBubblegum |  povidky
Roztáhla jsem ránu, pomalu jsem do ní sunula pinzetu. Zmáčkl mi ruku. Jenom lehce, takže jsem pokračovala. Pinzeta zavadila o něco kovového . Kulka. Stiskl mi ruku ještě víc. Když přestanu bude to na nic.
,,Promiň," řekla jsem šeptem, rychlým tahem vsunula pinzetu kus do masa a trhla jsem ven. Ozval se řev.


3. ,,Wuááááááááá." Ozval se řev. Né jeho, ale můj. Zaryl mi do ramena nehty a mě teď tekly po ruce potůčky krve. Asi to bral jako odplatu za bolest, kterou jsem mu způsobila já. Popadla jsem obvaz a zbytek vody. Potom mě něco napadlo. Odběhla jsem do altánku, vzala láhev vodky a sedla si k němu. Tak napůl to byla odplata za to co udělal, ale já mu to přece chci jen vydezinfikovat - omlouvala jsem to, co jsem se chystala udělat. Rozdělala jsem lahev a část vylila do rány. Ošklivě se na mě podíval.
,,Zase mi za trest rozškrábáš ruku?" Jenom zaťal zuby. Snažil se ovládnout až mi ho bylo líto, proto jsem zbytkem vody vymyla alkohol. Vzala jsem jehlu s nití.
,,Myslíš to vážně?" Koukl se mi vyděšeně do ruky.
,,Ne, dneska je apríl a tohle je můj nejnovější žertík. Jasně že to myslím vážně. Chceš na to dát obvaz, abys za pár hodin vykrvácel?" Optala jsem se klidně.
,,Bylo by to lepší než umřít takhle." Přemýšlela jsem jestli se urazím. Nakonec jsem vzala obvaz a napevno mu nohu třikrát ovázala.
,,Hotovo."
,,Hm, díky." Vyštěkl a chystal se odejít.
,,Jo to znělo fakt vděčně. Já ti zas zapomněla poděkovat za rozškrábanou ruku. A nevím kolikrát ti to mám říkat, ale s tou nohou a tímhle směrem nikam nedojdeš."
,,Nestrachuj se o mě." Zasmála jsem se.
,,Já se o tebe nestrachuju. Jenom jsem expertka přes pitomosti. Jít pět kilometrů se střelnou ránou na noze pitomost je, takže bych byla ráda, kdybych tohle dokázala jako první z téhle republiky já sama." Podíval se na mě jak na cvoka.
,,Jsi pořád tak sarkastická?" Pokrčila jsem rameny.,,Vlastně většinou jo. A ty jsi pořád tak paličatej? Nevděčnej?"
,,Co? Nevděčný? Paličatý? Jak jsi na to přišla?!"
,,Zachráním ti nohu, ty mi rozdrápeš ruku. Chci tě zachránit před sebevraždou v lese. Ty mě ignoruješ. Na to, že tě znám půl hodiny jsem si o tobě obrázek udělala." Šel ke mně blíž. ,,Vážně?" U krok jsem ustoupila. ,,Jo." Ustoupil i on.
,,Páni, to už je hodin. Už bych měl běžet." Zasmála jsem se. Představa jak běží, mě pobavila a to i ten pokus o slušné zmizení.
,,Ale.." Ani mě nenechal domluvit, protože se otočil a vyštěkl.
,,Víš co? Když si tak chytrá, tak mi řekni kde mám asi zůstat?"
,,Tady," řekla jsem první co mě napadlo.
Podle mého hesla je blbá odpověď lepší než žádná. Zašklebil se.
,,Jo, jasně. Už to vidím. 'Mami a tati, tohle je kluk, kterej na mě vypadl z křoví, protože ho někdo střelil do nohy. Vůbec ho neznám, ale bude tady bydlet, protože si hraju na děsnou zachránkyni.'" Pokrčila jsem rameny a ten konec jsem velkoryse přeslechla.
,,Tomu představování by ses vyhnul. Já tu rodiče nemám."
,,Nemáš?"
,,Ne-e. Já tu nebydlím. Tohle je jenom naše chata a já tu jsem na měsíc sama." Napadlo mě jestli jsem mu to měla říkat. Co když to přece jen je taky jeden ze cvoků, něco provedl, oni měli důvod po něm střílet a teď mě tady zabije, protože ví, že mě tu nikdohledat nebude. Změřila sem si ho pohledem. Bylo mu maximálně devatenáct. Dobře, měl sice dost slušné svaly, takže by mohl být vyhazovač, ale netvářil se jako vrah.
,,Áha." Podíval se na nohu, pak na mě.
,,Víš co? Já.."
,,Odejdu?," skočila jsem mu do řeči. Možná jsem i doufala, že to řekne.
,,Musíš mě pořád přerušovat? Tohle měl být překvapivý moment a tys mi to zkazila." Stiskla jsem palec a ukazováček a přiložila jsem si je na rty, jakože už budu mlčet.
,,Víš co? Já.."
,,Zůstaneš?" Znovu sem si dala ruku před pusu.
,,Jo už mlčim." Probodl mě očima, ale cukali se mu koutky, jak se chtěl zasmát.
,,Jo zůstanu. Jednu noc, jasný?" Oznámil to tak sladkým tónem, že už sem ho prostě nemohla podezřívat z něčeho špatnýho a díky tomu, že tu byl spíše z donucení, než z vlastní vůle sem se nebála, že by měl v plánu třeba jen něco ukrást. Nemohla sem si však odpustit jeden dotaz.
,,Myslíš, že za jeden den se ti to zahojí?" Teď vypadal jako kdyby se měl každou chvíli psychicky zhroutit, takže sem radši kývla na souhlas toho, co předtím řekl a ještě jsem dodala, ,,jasný," a on se začal strašně smát.
 


Komentáře

1 cheeky-b cheeky-b | Web | 10. srpna 2010 v 10:52 | Reagovat

páni, ta slečna co se na mě usmívá z dessu je dokonalá :O :)

2 OldušQa OldušQa | Web | 10. srpna 2010 v 11:07 | Reagovat

jéé krásný nový dess xPP kdo ti ho dělal??

3 camilline-castro camilline-castro | Web | 10. srpna 2010 v 11:15 | Reagovat

Promin, ale na takove čtení "story" na blogu, jsem nikdy nebyla. PS: Krásný nový dess!!! :)

4 x-bubblegum-x x-bubblegum-x | Web | 10. srpna 2010 v 12:00 | Reagovat

Díky, díky :) Dělala ho Tess =)

5 Mrs. ADULQA Mrs. ADULQA | Web | 10. srpna 2010 v 12:12 | Reagovat

Krásná povídka :D

6 Brownie :* Brownie :* | 27. srpna 2010 v 19:34 | Reagovat

Jéé to je superr :D já chci další díl bubblegumko :P :D

7 kvetinakrizova kvetinakrizova | Web | 24. září 2010 v 20:43 | Reagovat

krsny blog.=).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.