(NE)Mrtvá

14. dubna 2010 v 20:39 | your PinkBubblegum |  povidky
Má jednorázová povídka zřejmě na motivy The Vampire Diaries... ;)

http://jennifermorrill.files.wordpress.com/2009/10/cw-promo-vampire-diaries-11.jpg

Stála jsem v šeru té temné uličky a čekala na něj. Leckdo by řekl, že upíři by neměli mít zpoždění, ale on stále nešel. Nervózně jsem začala přešlapovat z jedné nohy na druhou. Hodiny na nedalekém kostele začaly odbíjet. Bylo přesně jedenáct. Už půl hodiny tu na něj čekám. Můj vnitřní hlas začal pochybovat a mě napadlo jestli je tohle dobrý nápad. Je tohle všechno dobrý nápad? ,,Vždyť je tak nespolehlivý, protivný, vypočítavý, nezodpovědný, násilnický," šeptem jsem si opakovala jeho nedostatky. V tom se mi nad hlavou ozval šum křídel a ve vteřině přede mnou stál on.
,,Jdeš pozdě! Vždyť tu na tebe čekám už…" než jsem ho stihla zahrnout výčitkami, udělal krok vpřed, protože věděl že mě donutí ustoupit do zadu, budu se tak muset opřít o zeď a nebudu moct couvnout. Rukou mi odhrnul vlasy z obličeje a krku. Usmíval se a tím svým arogantním pohledem si mě prohlížel. Naklonil se, aby mě políbil, ale já otočila hlavou a jeho rty se dotkly mé tváře. Nechtěla jsem spolupracovat, protože jsem chtěla alespoň na okamžik vypadat naštvaně. Teď jsem se do těch jeho temných očí dívala já. Nadechla jsem se, abych spustila další řadu výčitek, ale on toho využil. Mezi rty jsem cítila jeho sladký jazyk, zavřela jsem oči. Už jsem mu nemohla dál odolávat. Levou rukou jsem si ho přitáhla ještě o pár milimetrů blíž, pravou jsem mu zajela do tmavých vlasů, které teď téměř splývaly s tmou.


Když jsem o pár desítek minut později stála u dveří do jeho pokoje, zaváhala jsem znovu. Dneska už poněkolikáté. Je tohle opravdu to co chci? Teď jsem si přišla poněkud upírsky a něco ve mně nechtělo překročit práh.
,,Čekáš než tě pozvu dál nebo co," řekl a snažil se skrýt pobavený výraz, což se mu nedařilo, protože mu cukal levý koutek.
,,Nečekám na nic, ale chci se tě na něco zeptat. Kde je teď?" S touhle otázkou jsem vešla do pokoje, hodila bundu na křeslo u okna a pak jsem zamířila přímo k němu. Afektovaně se nadechl, podíval se k oknu a pak už s jiným výrazem na mě.
,,Už jsem ti to přece říkal zlatíčko. Řekl mi, že se vrací do Itálie. Prý to bude pro oba lepší." Přišel ke mně blíž, naklonil hlavu na stranu a pokračoval.
,,Neplánuje se v nejbližší době vrátit," odhrnul mi vlasy z čela, ,,a kde je teď? Podle mě už možná v Itálii nebo přinejmenším alespoň blízko Evropy."
,,Ale… ale myslíš, že se vážně nevrátí? Že to myslel tak vážně?"
,,Nevrátí se. Ale netrap se s tím princezno. Zapomeň na něj," s těmi slovy si přitáhl můj obličej a přilepil se na mé rty. Jedním zbrklým pohybem mě pak donutil sednout si na postel, která byla přímo za mnou. Chtěla jsem se ještě na něco zeptat, ale bylo nevhodné to řešit teď. Navíc s každým dalším polibkem se mi otázky, myšlenky na něj a hlavně jeho podoba, vytrácely z mysli.
,,Víš, že vypadáš jako anděl," pronesl v okamžiku, kdy se ode mne odtáhl a celou si mě začal prohlížet.
,,Já …" než jsem stihla něco namítnout nebo odpovědět, měla jsem na rtech jeho ledový prst.
,,Pšt! Nic neříkej." Prstem mi pomalu sjel po bradě a zastavil se u krku. Snažila jsem se dýchat co nejpomaleji. Možná i ovládat svůj tep, což bylo zcela nemožné. A on si toho všiml, protože se pobaveně usmál, nahmatal mi tepnu, ale pokračoval s rukou dál po mém rameni a náhodou zavadil o ramínko, které stáhl níž než mělo být. Tázavě se na mě podíval. Když viděl, že nic nenamítám, zvednul ruku a stáhnul ramínko úplně. Teď jsem měla tílko obléklé jen na půl, což nebyl zrovna nejlepší pocit, ale než bych stihla ramínko dát znovu na své místo, sundal ho ze mě úplně. Po upírsku lehce do mě strčil, abych si lehla, ale stačila jsem se opřít o lokty. Na břiše jsem ucítila jeho ústa. Polibky střídaly pohyby jazykem. Přesouval se k pupíku. Níž. A níž.
Nevím jak to dělal, ale pokaždé, když se mě dotkl nebo když jsem se mu podívala do očí, přišlo mi jako kdyby nic jiného na celém světě kromě něj neexistovalo. Měla jsem ho plnou hlavu a jediné co mě dokázalo vyvést ze snění a myšlení na něj, byl zase jen on sám. Do reality mě dostal i tentokrát. Když jsem cítila, jak ze mě stahuje kalhoty a poslední zbytky mého oblečení a pak ten chladný dotyk jeho těla na mé rozpálené kůži. Uvnitř mě se rozeřval alarm. Část mě se chtěla zvednout a utéct od něj. Jenže moje druhá část, která byla právě v převaze, mu znova chtěla podlehnout.
Polibky už stačil zahrnout snad každou část mého těla. Dovolila jsem mu mnohem víc než komukoliv jinému, kdy předtím. Na okamžik se mi podíval do očí, jen aby pronesl: ,,Pamatuj si, že ať se stane cokoliv, že tě miluju." Ať se stane cokoliv? Ne, nechtěla jsem vědět jak to bylo myšleno! Jenom jsem přikývla, jako že to beru na vědomí. Naposledy mne políbil do vlasů. Zavřela jsem oči. V příštích okamžicích se událi tři zásadní věci. Ucítila jsem bolest. Bolest, která mě na malou chvilku nutila před ním couvnout, ale pak najednou přešla, protože jí přebilo něco jiného. Mnohem horší bolest! Bolest, která mi projela do celého těla. Dala by se srovnat s bodnutím jehly - několiksetkrát znásobeným. Kousnul mě! Pil mojí krev a nevypadalo to, že by se chystal přestat.
,,Damone!" Doufala jsem, že alespoň, když ho oslovým, donutím ho přestat. Marně.

Cítila jsem slabot. Začala se mi motat hlava. Bolest na chvíli ustala a slyšelo jsem nad sebou jeho hlas, jak cosi špital.
,,Napij se! No tak se sakra napij," snažil se mi dát před ústa svou ruku, ale já neměla sílu vydat ani hlásku…

Na zemi v tom osamělém sklepě leželo tělo. Bezvládné tělo, které z dálky nejevilo známky života. Ale v tom těle ještě zůstala alespoň kapka naděje, která mu prozatím nedovolila zemřít. Byl slabý. V jeho těle snad nezůstala ani jedna kapička krve. Ach jak moc se toužil napít. Jen pár loků, jeho rány by se vyléčily a byl by v pořádku. Mohl by jít zastavit svého bratra a zachránit tu, kterou tolik miloval. Jenže osud s ním měl asi jiné plány. Z ran, které měl na většině svého těla vytékaly poslední kapky krve a s nimi odcházel i jeho upírský neživot. Jeho zoufalé zelené oči zářili ve tmě. Snažil se zarýt nehty do podlahy. Snažil se alespoň o kousek pohnout. Jenže i on sám, který věděl, že naděje umírá poslední, poznal, že jeho naděje asi právě zemřela. Z posledních sil, které mu zbyly zakřičel jméno té, kterou tolik miloval a tichou chladnou nocí se ozvalo zoufalé: ,,Eleno!"
 


Komentáře

1 Monnie^^ Monnie^^ | Web | 15. dubna 2010 v 2:32 | Reagovat

Moc tady toho nemáš... ale nevadí, hezký fotky, na záhlaví i ty v těch bílejch šatech x) nechtěla by si spřátelit? :)

2 girl s poznámkou xD girl s poznámkou xD | 29. září 2010 v 21:39 | Reagovat

zajímavý :) až z tho tuhne krev v žilách!!! =)

3 Sasanka Sasanka | Web | 8. června 2012 v 17:12 | Reagovat

Ale tak to bylo hezký... Moc se mi líbilo, jak jsi popisovala - vlastně všechno. Fakt povedený. A poslední odstavec byl jako třešnička na dortu.
Hele, chvála mi nikdy moc nešla, vždycky jsem byla lepší v kritizování. Ale tady nemám co kritizovat a svůj chválicí slovník jsem už vyčerpala, tudíž delší a obsáhlejší komentář se konat nebude.
Mimochodem, kdyby takhle nějak dopadly Upíří deníky i ve skutečnosti, asi bych se nezlobila. Team Delena :D

4 Sticky B. Sticky B. | Web | 8. června 2012 v 17:16 | Reagovat

Ó díky za komentář.  :D Asi mě budeš nenávidět, ale já jsem Upíří deníky nikdy neviděla, ani nečetla. Povídku jsem psala kvůli jedné soutěži a jen letmo jsem si zjistila pár informací o třech hlavních hrdinech  Ale jsem ráda, že i tak se ti to líbilo =)

5 Sasanka Sasanka | Web | 8. června 2012 v 17:34 | Reagovat

[4]: V tom případě buď ráda, žes to nečetla. A nedělej to. Fakt ne! Nechápu, jak jí to mohli vydat. A jak si to mohl někdo koupit. Celou knížku jsem se modlila, aby už bylo po všem. Zajímavé byly poslední tři stránky. Ale ani to mě nenalákalo na další díl. Ale kdyby ses náhodou hodně nudila, seriál můžu doporučit (už jenom kvůli Damonovi to stojí za to). :)

6 Sticky B. Sticky B. | Web | 8. června 2012 v 17:36 | Reagovat

[5]: Já ty knihy mám doma, ale nečetla jsem je. Stačila první kapitola. Já na takovýhle "romány" nebo jak to nazvat, fakt nemám :D Seriál mě štve, protože mě rozčiluje hl. hrdinka :D

7 Litteris Litteris | Web | 1. srpna 2014 v 15:47 | Reagovat

Je to pěkný, I celej web je krásnej, některý tvoje povídky (většina) jsou fakt pěkný. Já s psaním teprve začínám, ale ty to máš úplně BOMBASTICKÝ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.