na Blog.cz

Ahoj, ahoj.

V poslední době "trochu" utrácím...a tím trochu myslím trochu víc... tím trochu víc myslím fakt hodně, a proto bych potřeboval vylepšit svou finanční sitauci. Jelikož jediné, co umím je psaní (a ani to mi nejde), potřebovala bych trochu inspirace, proto škemrám a prosím - poraďte mi námět na článek, který bude inteligentnější, než kdyby ho vymyslela N.S.

A nebo ať je klidně ještě horší, hlavně abych měla o čem psát, ale nebyla tak zoufalá, že bych musela psát o svých takničkách do bot. Ať je to sprostý, ujetý, nebo ke mě se naprosto nehodící, jen něco poraďte.

Víte co nechápu? Nechápu, proč musí ty dobré perníčky - a tím nemyslím ty z obchodu, kdy máte...

... myslím tím takové ty pouťové perníky, které na sobě mají nejen čokoládu, ale také to cukrové, kalorické a jedovatě barevné zdobení - proč je sakra musí dělat v těch roztomilých tvarech?! Dostanete perník od přítele, od rodičů, nebo od bábinky. Perník je velkej jako kolo od vozu a vy perníky milujete, ale... nemůžete ho sníst. Přece nesežerete obrovské srdce s nápisem "Miluju tě". Přece nesežerete srdíčko s nápisem "Pro naši dcerunku". A tak si ten perník vystavíte. A každej den, když jdete okolo něj, slintáte a chcete ho zbagrovat. Ale nemůžete. Proto se odeberete ke stánku a koupíte si perník určený k sežrání. Donesete ho domů a dojde vám, že ta ovečka/kočička/beruška je vlastně tak pěkná, že si nezaslouží být snězena. A po pár letech se rozhlédnete po pokoji, na každé poličce si lebedí perník - neskutečně předražený perník. A co z toho máte? Nic.

Přesně takhle to mám já. A včera jsem dostala ještě větší, než největší chuť na perník, tak jsem se rozhodla jeden "dárkovej" rozbalit a spořádat. A jak to dopadlo? Ano, málem jsem si vylámala všechny zuby. A ne, nečetla jsem lhůtu trvanlivosti! :D

Tak přesně toho se držím a rozhodně budu držet. Dost dlouho jsem totiž zapomínala být úžasná, takže jsem se na sebe naštvala a zase s tím začala (nyní pochopte, že mám na mysli s úžasností, ale kdybych to tam dopsala, celkem by se to nerýmovalo). Na důkaz toho jsem si tak lehce spontáně koupila zájezd do Benátek. Vypadalo to nějak takhle.

"Hele, zájezd do Benátek."
"Hele, slevněnej o tisícovku."
"Tak se tady takhle zaregistruju..."
"Tak to tady takhle vyplním..."
"Tady kliknu na koupit..."
"Nač čekat s placením..."
"Tady se přihlásím do banky."
"Příkaz k úhradě..."
"A je to!"
"Hele, víš, že jsi v Benátkách už dvakrát byla, že jo?"
"A sakra..."

Mimochodem, ano, to jsem si povídala jenom se sebou. A nevadí mi, že jsem v Benátkách už byla. Nemůžu řešit takový detaily. A navíc plný autobus lidí z FB, kde skoro nikdo nikoho nezná. Jestli tohle nebude katastrofa, nebo výlet úchyláků, musí to být superúžasný, no ne?